2°C
Dita Pecháčková (40) si s námi popovídala o tom, jak vznikal pořad a jak se jí změnil život po narození syna.
Jak jste se cítila na natáčení druhé série pořadu Deník Dity P.?
Mnohem lépe, protože už to nebylo něco nového, měla jsem to vyzkoušené. Přestože jsem před natáčením druhé série měla nervy v kýblu stejně jako poprvé, velice rychle jsem to překonala. V té době jsem navíc měla malé mimino a točila jsem hrozně hodin denně. Snažila jsem se být se synem co nejvíce a vymyslet to tak, aby vůbec netrpěl, což vedlo k tomu, že tentokrát jsem nebyla nervózní za sebe, ale za něj. Musela jsem pořád myslet na to, jestli se má dobře, co se s ním děje, a i když jsem byla v pohodě během natáčení, připadala jsem si jako krkavčí matka a měla jsem výčitky.
Kromě toho, že jste zjistila, že najednou nemáte tolik času, překvapilo vás mateřství ještě něčím?
Vlastně mě překvapuje každý den. Ono to totiž vzniká postupně. Neplatí, že hned jak se narodí dítě,máte pocit, že je to boží. Naopak: říkáte si, že je to peklo, které se nedá přežít. Jak je ale David větší a větší, já jsem zaběhlejší a z něho se stává parťák do nepohody, tak mě neustále překvapuje, jak úžasné to je! Moc si to užívám. Kromě toho stále pracuji, protože to máme s manželem rozdělené. On hlídá dopoledne, já odpoledne, takže je super, že si můžu užít všechno, a jsem za to hrozně vděčná. Mateřství je skvělá věc. Někdy je mi líto, že nejsem doma pořád, ale nakonec tohle je asi ta nejlepší kombinace, protože já si dopoledne všechno užiju a odbudu a odpoledne si to zase užiju spolu s Davidem.
Myslíte, že další dítě byste už nedala, že by to třeba s dalším přírůstkem nešlo všechno tak hladce?
Ono to tak hladce nejde ani teď – nebo jde, ale je to pořád náročné. Já bych rozhodně chtěla mít druhé dítě a myslím si, že by se dalo všechno naplánovat tak, abychom to zvládli i se dvěma dětmi. Je to dost náročné, protože já dělám poměrně hodně věcí a teď bylo natáčení, do toho kuchařka a ještě pořád dělám časopis a e-shop s porcelánem... Ale myslím, že ještě jedno dítě bychom zvládli.
Má už váš syn oblíbený nějaký váš recept?
Oblíbil si recept, který nebyl určen pro něj. Když mu bylo půl roku, tak jsem si zkoušela recepty na zdravé ovesné kaše, protože jsem si říkala, že musí existovat nějaká zdravá jídla, která budou dobrá. Tak jsem tu jednu kaši hrozně vypilovávala a bylo v ní kokosové mléko, vločky, různé ovoce, ořechy a arašídové máslo a nevím co všechno. David mě sledoval, a i když teprve začínal jíst normální jídlo, za každou cenu chtěl kaši ochutnat. Slazené to bylo banánem a já si říkala, že mu to přece nemůžu dát. Nakonec jsem podlehla a jemu to strašně chutnalo. Krátce nato se stala tato kaše jeho každodenní snídaní. Dělám mu jen zjednodušenou verzi, ale on ji miluje! Dalším oblíbeným jídlem jsou omáčky, nejraději smetanové. Ty se mu snažím nedávat, ale jakmile do něčeho dám smetanu nebo aspoň jogurt, tak to chce. Miluje kuře na paprice!
Váš manžel od vás miluje co?
Nejraději má sekanou a karbanátky.
Dokážete vařit jen pro vás tři nebo toho navaříte vždycky víc?
Když vařím pro nás tři, tak toho většinou udělám víc, než je potřeba. Já a David – my to dokážeme jíst ještě druhý den, ale můj manžel nechce dva dny po sobě stejné jídlo, což je pak trochu problém. Když vařím pro celou naši rodinu, tak toho vařím kvanta, aby něco nedošlo, takže vždycky hrozně moc zbude. Já jim ale všem nabalím s sebou domů.
Vy jste se v rámci natáčení nových dílů seriálu dostala i do zahraničí. Na které natáčení nejraději vzpomínáte?
Zahraničí bylo super, to je pravda, ale pro mě to bylo strašně komplikované. Byli jsme v Itálii a měla jsem tam s sebou Davida, kterého napůl s chůvou hlídala moje máma. Kvůli natáčení jsem si musela pořídit chůvu, která je bombastická. Problém byl v tom, že v noci si se mnou chtěl David hrát, protože mě celý den neviděl, ale já skoro nespala. Vzpomínám na to jako na opravdové galeje, něco jako hru o přežití. Skvělé to naopak bylo na Slovensku. Tam se natáčelo jen přes jednu noc, takže jsem Davida s sebou nebrala, a tak jsme si to hodně užili. Vzpomínám na to moc ráda, i když nám potom druhý den bylo všem dost blbě.
Teď se nám blíží Velikonoce. Jsou vaším oblíbeným svátkem? Jak u vás probíhají?
Nikdy nebyly mým oblíbeným svátkem, protože jsem je trávila u babičky v Humpolci. Babička byla učitelka a všichni její žáci za ní chodili na pomlázku a znali i mě a já se strašně styděla, bylo mi to trapné. Nenáviděla jsem ten moment, kdy mě přijdou vyšlehat a já jim budu muset dát vajíčka. Cítila jsem se hrozně trapně. Schovávala jsem se a upřímně jsem Velikonoce nenáviděla. Teď už je to jinak, je to pro mě jarní svátek a jaro miluju ze všech období nejvíc. Už se těším, jak udělám mazanec a kremrole, recepty z mé kuchařky. A taky se těším, že až bude David větší, bude chodit s pomlázkou on.
