2°C
Natočit komedie, které se stanou legendou, je dřina. A o komicích se říká, že jsou v soukromí spíš zádumčiví a mlčenliví. Jaká jste vy?
Natočit dobrou komedii je vážně velmi těžké, ale při natáčení jsem se určitě nikdy nezaobírala otázkou, jestli se film stane hitem. Člověk prostě pracuje, jak nejlépe dovede, a pak rozhodnou diváci. Já vlastně žádný komik nejsem, jen se na vážné problémy dokážu podívat s humorem.
To je dar, který výrazně usnadňuje život. Zvládáte díky němu životní kotrmelce snadněji?
Snažím se. V životě je to ale těžší. Při psaní už máte odstup.
Potřebujete v životě napětí?
Můj život je stále napínavý a moje nejkrásnější chvíle jsou ty, kdy mám vše hotovo, čistý stůl a před sebou bílý papír.
Prý píšete detektivku…
Rozhodně si nepředstavujte klasickou detektivku s ústřední postavou detektiva, který odhaluje, co se vlastně stalo. Tady pátrá v minulosti manželka.
Pátrá v minulosti manžela, nebo ve své?
Objevuje tajemství manžela, ale víc neprozradím.
Jste typ, který se rád vrací do minulosti, nebo se raději díváte dopředu?
Určitě dopředu, zajímá mě budoucnost. Ale taky vzpomínám na rodiče, na přátele, kteří už se mnou nejsou.
Která vaše životní etapa byla nejnapínavější?
V období mezi čtrnáctým a dvacátým rokem jsem musela čelit hned několika vážným problémům najednou. Byla to taková „univerzita“ poznání, že život není to, co si přejeme, ale to, co máme. A pokud chce člověk něco změnit, musí zabojovat. Naučila jsem se nevzdávat se, a to se mi později hodilo.
Celý rozhovor a ještě mnohem víc si můžete přečíst ve vánočním dvojčísle Blesku pro ženy:
