Vy asi trémou moc netrpíte…

Ale ano, trpím, ovšem dokážu ji zvládnout. Nejdůležitější je dýchání do břicha a pak si stále dokola opakuju, že to bude dobrý a že to dám. Všechno je jen v hlavě.

Takže umíte manipulovat se svou myslí? 

Umím, je to strašně důležité, díky tomu jsem zdravá a psychicky v pohodě. 

Je to těžké? 

Není, a ani nemusíte být nijak zvlášť disciplinovaná. Stačí to natrénovat. Nejlepší je začít malými věcmi a pak to zkoušet víc a víc. Uvidíte, že to opravdu funguje. Takové věci jako meditace a afirmace vám s tím hodně pomůžou. A pak také nedám dopustit na kineziologii, protože tam za vás mluví vaše tělo.

Tak to mi řekněte nějaký příklad.

Měla jsem kamaráda, kterého trápila těžká alergie, bral na ni spoustu léků. Poslal mě s kineziologií několikrát do háje, ale nakonec jsem ho přesvědčila a on tam šel. Dnes žádné léky nebere, protože se při terapii zjistilo, že když mu byly čtyři roky, tak se topil a u rybníka právě kvetly stromy, na které se mu později rozjela alergie.

Je ještě něco, co mi pomůže?

Podobných metod je nepřeberné množství. Jedna, která také pracuje s pamětí těla, se jmenuje RUSH. Cítíte se špatně nebo vám něco strašně vadí a vy nevíte proč. Vždy je to na základě nějaké vaší zkušenosti, která vám připadá třeba úplně bezvýznamná nebo na kterou si už vůbec nepamatujete. Vaše tělo ale kvůli ní něco zablokovalo a způsobilo nemoc, alergii, nezdar ve vztazích s lidmi nebo psychické problémy. Trápíte se tím, berete léky, chodíte po doktorech nebo se vám nedaří v životě a vy nevíte proč. Touhle metodou na to můžete přijít a změnit to. Pokud si začnete rozumět se svou hlavou i tělem, začnete žít daleko lepší život. A podle toho se snažím žít i já.

Jak byste sama sebe charakterizovala?

Energická jsem hodně, jenže zároveň i empatická a emotivní bytost. Uvnitř se ale často cítím nejistá a zakřiknutá. Rozhodně nejsem ta sebejistá a ostrá žena, za kterou mě hodně lidí považuje.

Když si nevíte rady, ke komu chodíte pro pomoc?

Nejvíc spoléhám na vlastní intuici. Té naprosto věřím. Jsem totiž tak trochu čarodějnice.

Neříkejte. A jak se to projevuje?

Umím spoustu věcí, které asi nejsou úplně standardní. Mám opravdu silnou intuici. Dokážu cítit i věci, o kterých ostatní zatím netuší. Třeba těhotenství kamarádek, povodně a tak.

A hrála vaše intuice roli i při seznámení se s manželem?

Určitě ano. Vysílala jsem tehdy na jednom rádiu, a to rádio koupila společnost, která vlastní také noviny, v nichž pracoval. A tak jsme se potkávali na chodbě. Vyzařovalo z něj něco, co mě strašně přitahovalo. Prostě jsem cítila, že ten blonďák je můj osudový muž. A to jsme spolu ještě ani nepromluvili. 

Co vás dva nejvíc spojuje?

Asi smysl pro humor, životní nadhled a nějaká silná fatálnost. A samozřejmě syn Adam, protože když máte dítě, musíte se snažit kvůli němu, aby rodina dobře fungovala, a nevyvádět hlouposti. Vztahy jsou i přes veškerou lásku a chemii hlavně o toleranci a práci na tom vztahu. A já nejsem člověk, který by při prvních problémech a komplikacích zvedal kotvy.

 V čem jste rozdílní?

Jára víc tíhne k racionalitě. Já zase věřím na alternativní metody léčby, homeopatika, kineziologii a spoléhám na empatii a duchovní věci. Ale myslím, že se už v mnoha záležitostech přesvědčil, že to funguje. A pak je taky Jára víc společenský a já jsem nejraději doma.

Laďka Něrgešová přiznala, že se s manželem koukají doma na porno.

Autor: Pavel Machan

Doma?

Ano, a těší mě třeba jen uklízet. To je výborný relax. Nebo něco šít, plést, malovat. Relaxuju i tak, že nasednu do auta a někam jedu. Pustím si nahlas muziku, šlápnu na plyn, a když se vrátím, jsem klidná a odpočatá.

Jste feministka, nebo máte doma rozdělenou domácnost na mužské a ženské práce?

Nejsem feministka a nepotřebuju, aby to doma šlapalo padesát na padesát. Každý dělá to, na co má čas. O chod domácnosti se starám ráda, ale asi bych nemohla žít s chlapem, který by mě nedokázal zastat, když jsem nemocná nebo mám práci. Uvařit, poklidit, vyžehlit…

Co vy a móda?

Móda mě nebaví. Ráda nosím volné vytahané věci, jen když chci být víc za holčičku, vezmu si k nim sukni. Boty, šperky, kabelky, to mě nikdy neoslovovalo a asi už ani nebude. 

Jaký tedy máte rozmar? Každá žena přece musí nějaký mít.

Jeden bych měla. Jak někdo střídá boty a kabelky, tak já střídám auta. Baví mě.

Tak to je náročný koníček…

Ani ne. Nepořizuji si auta nová, většinou jen vyměním jedno za druhé. Na jaře jsem si splnila sen a vybrala si v autobazaru SUV, což je kombinace terénního auta s osobním. Jak jsem malá, vyhovuje mi, že jsem vysoko a mám přehled o silnici.