Můžeme mluvit o tom, jak se vám daří plnit své předsevzetí, že zmírníte tempo a budete víc odpočívat.
To se mi opravdu nedaří. V padesáti jsem šla na volnou nohu a jsem ráda, když mi někdo nabídne práci. A i když si vybírám, moc zvolnit nemůžu. Já totiž miluju divadlo, ale jen divadlem se člověk neuživí, takže musím přibírat i další projekty. Je fakt, že jsem si teď dala závazek, který by mě měl ochránit před zhroucením: že když budu mít volné dny, tak je nedám.
Jak nedáte?
Stalo se mi asi před půlrokem, že jsem měla mít čtyři dny volna, jenže o jeden den mě ukecala Ulice, o jeden Lásky, a mně tak zůstal jen den a půl uprostřed. Tak jsem si řekla dost a začala dopředu plánovat. Když si naplánuju pár dnů volna, tak prostě budu mít volno.
Vy asi nebudete typ, který miluje polehávání na gauči…
To určitě ne. Odpočívám úplně jinak. Třeba u pilates nebo při francouzštině.
Chodíte cvičit pravidelně?
Jasně, já díky tomu držím pohromadě. Mám totiž spoustu úrazů, a kdybych pravidelně necvičila, asi bych se rozpadla. Naštěstí mám skvělou trenérku, která mě trochu honí. Nejsem totiž typ, který by byl schopný cvičit doma u televize.
Jak můžete brát jako odpočinek učení?
Miluju Francii i francouzštinu a učím se ji tak, že chodím s učitelkou do kavárny, popíjíme víno a mluvíme spolu jako my dvě teď. Jen francouzsky. Ale víte, u čeho si nejvíc odpočinu?
Předpokládám, že u nějaké další práce…
Co to bylo?
Vepřové řízky, které jsou dělané na pepři a suchém bílém víně. K tomu ovšem musí být rajčata, která jsou speciálně kořeněná, s cibulí a smetanou. Ve finále se všechny ty chutě prolnou a je to prostě geniální. Nakonec já se vlastně kvůli receptům začala učit tu francouzštinu.
Kde jste k vášni pro jídlo přišla?
Mě vychovali babička s dědou a ti mě naučili milovat víno, přírodu, ale i domácí práce a vaření. Zrovna nedávno mi syn Filip říkal, že je úžasné pozorovat, s jakou láskou jídlo i servíruju. Já vaření prostě miluju a odpočinu si u něj. Mám kuchyni do U a u linky mám okno, takže vařím a u toho se dívám na Vltavu. Navíc mi dělá radost, že francouzská jídla se vaří dlouho a podlévají se vínem, takže já pomalu a v klidu vařím, u toho popíjím a je mi fajn…
Potřebujete mít všechno dokonalé?
Jsem trochu Krhounek, a je to problém. Dělám ráda věci na jedničku a neumím nic flákat.
Tomu se říká syndrom jedničkářky. Jenže ty pak mají tendenci nakládat si víc, než unesou.
Myslíte jako to, když jsem přes víkend nemocná a snažím se sice polehávat, ale mezitím venčím psa a vyvařuju?
Nevypadá to, že by vám něco chybělo. Snad jen láska. Myslíte, že vás ještě nějaká čeká?
Doufám, že stihnu ještě minimálně tři lásky!
Více si můžete přečíst v novém čísle Blesku pro ženy, které je od dnešního dne k dostání na novinových stáncích.