2°C
Na schůzku přišla společně se svým psem, který dostal jméno po Ironmanovi. Terezie je totiž milovnicí komiksů, fantasy, a dokonce vlastní i postavičku Yody v životní velikosti. To by člověk do křehké violoncellistky neřekl, ostatně stejně jako to, že má na těle hned několik tetování a v kabelce nosí spolu se šminkami koblihy a kalafunu na smyčec.
Myslím, že nikdy nebudu. Praha je nádherné město a já si strašně užívám, jaké je tu počasí. Nevíte, jaké to je, dva měsíce nevidět přes smog slunce. A tak si tady užívám i takové počasí, jaké je dneska (směje se Terezie při pohledu ven, kde zrovna zuří sněhová vánice).
Vypadáš jako anděl, ale slyšela jsem o tobě, že jsi drsná holka, která nejde pro slovo daleko...
To andělské hodně dělá ten nástroj. Ale to, že nejdu pro slovo daleko, to je možná tím, že jsem z Ostravy. Není to tak, že bych útočila na lidi, spíš si neberu servítky a říkám věci tak, jak jsou. Tady v Praze hodně narážím na to, že lidé místo toho, aby věci říkali "na plné koule", raději se za zády pomlouvají. Navíc jsem začala hodně brzy hrát v kapelách, a když se pohybuješ převážně v chlapském prostředí, tak musíš zapadnout. Nemůžeš být princezna, která si před vystoupením lakuje nehty.
Řekla bych o sobě, že jsem svobodný člověk, který se ze všech sil snaží dělat to, co nejvíc miluje. Dost často se setkávám s tím, že lidé nedělají to, co je zajímá. Následkem toho jsou nešťastní a nepříjemní na okolí. Myslím, že kdybychom se všichni alespoň snažili rozvíjet se tak, jak sami chceme, svět by byl o dost příjemnějším místem. Vždyť k čemu ten život potom je, když neděláte to, co vás baví.
Jak se z violoncellistky, která od jedenácti let hraje v orchestru a od třinácti s filharmonií, stane součást několika kapel různých žánrů?
Začalo to už na konzervatoři, kdy můj profesor správně poznal, že moje cesta povede trochu jiným směrem, a začal mi v tom pomáhat. V šestnácti letech jsem se pak seznámila s Vladivojnou La Chiou, se kterou hraji dodnes, a to pro mě bylo úplně zásadní. Díky ní se mi zalíbila možnost hrát si tak, jak chci já sama.
Mě baví to, že když s někým spolupracuji, je to pokaždé úplně jiný svět. Dělala jsem klasiku i ultra alternativu, elektro, hrála jsem v rockových kapelách i s folkaři, hraji s dýdžeji či spolupracuji na hudbě k filmu. Je to o tom, co přijde, a také o štěstí. Nejkrásnější je na tom ta rozdílnost. Baví mě to jako celek, baví mě, že to dělám.
Plánuješ vydat i vlastní sólovou desku?
Lidé se mě na to ptají tak často, že je mi to skoro až nepříjemné. Já jsem sama sobě slíbila, že než mi bude třicet, vydám padesát desek a vypadá to, že se mi to povede ještě dřív, tak bych si mohla říct, že do třiceti udělám tu sólovku.
Důvodů bylo hned několik. Jedním z nich bylo to, že naši posluchači nejsou nějak věkově ohraničeni a jediné, co je spojuje, je jazyk. A pak nepokrytě přiznávám, že je tu větší možnost, že se na desku upře pozornost médií.
Být modelkou bylo moje velké přání. Miluji módu, jsem velkou obdivovatelkou Alexandra McQueena a jeho přehlídek, kde využíval konceptuální umění. Když mě pak v šestnácti nascoutovali, byla jsem tím modelkovstvím úplně posedlá a málem to pro mě nedopadlo dobře. Začala jsem hodně hubnout, ale i přes zdravotní problémy jsem nebyla schopná dostat se na míry, jaké po mně chtěli. A tak jsem to po třech letech vzdala. Když jsem pak začala víc hrát, začali mě i víc fotit do časopisů, až jsem jednou nafotila fashion story a na to konto mi zavolali z PH models. Kývla jsem, ale podmínkou bylo, že nesmím hubnout. Ono, ač to tak nevypadá, na ten můj nástroj je potřeba síla, a když ji nemáš, tak si moc nezahraješ. Přesto bych měla trochu zpevňovat.
Prozradíš, jak se budeš "zpevňovat"?
Ono když celý den chodíš s tímhle nástrojem, tak ani posilovnu nepotřebuješ. Stačí, když jdeš párkrát do schodů, a máš hotovo. Jím moc ráda a často, za můj vzhled může spíš to, že mám nějaké zdravotní problémy.
Je něco, co bys nikdy nedělala, ať už jako modelka nebo jako muzikantka?
Nikdy bych třeba nepředváděla pro Osmany Laffitu. Pro mě je jeho práce skoro až kýč. Rozhodně jsou tu talentovaní návrháři, z jejichž práce jsem úplně odvařená. V hudbě bych zase nikdy nespolupracovala se skupinou Kabát. Vůbec nic proti nim, v dané kategorii jsou na špičce, ale pro mě jejich hudba není lákavá.
Nemůžu se nezeptat na Tomáše Kluse, se kterým jsi nějakou dobu chodila a kterého ti přebrala kamarádka z kapely Tamara Kubová...
Je to trošku složitější. Řekla bych, že jsem vložila svou důvěru tam, kam jsem neměla. Bylo to pro mě těžké období, protože zároveň probíhal rozchod partnerský s ním a přátelský i pracovní s ní. Bylo to psychicky náročné i z toho důvodu, že mi neustále volal někdo z bulváru, jako kdybych něco provedla. Tehdy mě to hodně zabolelo a jsem ráda, že se s nimi nepotkávám.
Asi rodiče, kteří mě v tom nenechali. A také kamarádka Šárka, se kterou jsem se začala přátelit hodně právě v tom období. Zpětně si říkám, že v té době jsem přišla o manipulativního člověka a na oplátku jsem získala někoho, kdo vždycky mluví pravdu.
Cítíš jako zadostiučinění, že jsi teď úspěšnější než Tamara?
Mně lichotí fakt, že já jsem já a ona je paní Klusová.
Dokázala jsi jim odpustit?
Já jsem to už takzvaně "pustila". Přeji jim, ať jsou spolu spokojení, protože se asi našli a vyhovuje jim to, ale já takové lidi ve svém životě nepotřebuji. Celá ta situace mi ale potvrdila to, že člověk má opravdu dát na svou prvotní intuici, s kým se bavit, a s kým ne. Rozhodně to byla dobrá životní lekce.
Když mluvíme o té intuici, zajímáš se o věci, jako je osud, karty a podobně?
Jsem založením velmi racionální člověk, a když mě něco zajímá, pořádně si to nastuduji. Před pár lety jsem se o to hodně zajímala a setkávala jsem se s lidmi, kteří to dělají. Myslím, že spoustě lidem by prospělo zajímání se o rozvíjení sebe samého jako člověka. Karty si klidně nechám vyložit nebo si je vyložím sama, ale člověk to musí brát tak, že stejně nic není dané. Věřím v to, že všechno se děje ve správnou chvíli. Zpětně vím, že všechny špatné věci se mi staly ve správný okamžik a dostaly mě dál.
Je teď někdo v tvém životě?
Teď čerstvě jsme spolu začali chodit – já s producentem naší desky s Calm Season. Známe se dlouho a teď se nějak stalo, že jsme spolu. A je to super.
Určitě by to byl můj nástroj, moje životní záležitost. Je to nástroj, který jsem si sama rozehrála, a je to pro mě takový vztah. Samozřejmě také rodiče, protože bez nich bych dneska zdaleka nebyla tam, kde jsem. Je úžasné, že se rozhodli mě takhle podporovat, cením si toho, že mi neřekli, ať si najdu nějakou práci, kterou se normálně uživím. Další, co je pro mě důležité, je jídlo. Hrozně ráda vařím a krmím se. Pak jsem doslova závislák na knížkách. Miluji antikvariáty a knihy mi zásadně hrají do života. Pátá věc by byl samotný prožitek ze samotného hraní. Není pro mě nic lepšího, než když jsem na pódiu a dávám to lidem naplno. Jak říká moje babička: Není větší drogy než potlesk.
