Pátek 25. září 2020
Svátek slaví Zlata, zítra Andrea
Oblačno, déšť 22°C

Ondřej Brzobohatý: V noci už chci především spát

21. března 2015 | 06:00

Galantností a nemizícím úsměvem se hodí víc do prosluněného Los Angeles, kam často utíká za zaslouženým odpočinkem. Práce má totiž víc než dost – dril z konzervatoře a trpělivost mu přinášejí jeden úspěch za druhým. Ke svému talentu však přistupuje s pokorou a nad tím, co bude za dvacet let, nepřemýšlí. Doufá jen, že bude šťastný.

Zdá se, že se vám daří vše, na co sáhnete.

To se zdá a je to až trochu divné…

Máte vůbec nějakou slabou stránku?

Zrovna teď se snažím pracovat na svém životním systému tak, abych se zvládl intenzivně věnovat pracovním úkolům a zároveň mohl plnohodnotně odpočívat, což jsem dřív vůbec neuměl. Měl jsem ve zvyku dělat víc věcí najednou, a tím pádem jsem je nemohl splnit všechny stoprocentně. Učím se odpočívat a dávat věcem nějaký řád.

Vaše přítelkyně běhá a vyznává zdravý životní styl, jak jste na tom vy?

To máme s Taťánou (bývalá Miss World Taťána Kuchařová, poznámka redakce) naštěstí stejné, často spolu chodíme cvičit a navzájem se motivujeme. Jsem ve fitku téměř každý den, vynechám jen v případě, že o víkendu někam jedeme.

Ondřej Brzobohatý o zásnubách s Kuchařovou: Bude svatba? • VIDEO: David Turek, Lukáš Červený

Evidentně je vám vlastní disciplína, jste takto ukázněný neustále?

Jsou dny, kdy si jdu ráno zacvičit, a když se vrátím, sednu si k počítači a píšu nebo vyřizuju pracovní e-maily. Snažím se změnit si ten biorytmus, kdy jsem byl zvyklý pracovat přes noc. Teď už chci v noci spát, případně dělat jiné zdraví prospěšné věci. Práce je pro mě sice také forma relaxace, ale jsem rád, když na sebe máme s Táňou čas, jdeme na procházku nebo si vyjedeme na Petřín na skútru a tam si sedneme a jen tak si povídáme. Večer si zajdeme do kina nebo si doma pustíme nějaký film a zavrtáme se do gauče.

Co doposud považujete za svůj největší kariérní úspěch? Je to platinová deska, kterou jste získal za album Identity?

Všechny mé kariérní úspěchy na sebe navazují. Jako jeden z prvních větších úspěchů vnímám především to, že jsem dostal ve dvaceti letech příležitost složit hudbu k prvnímu velkému filmu pro Dušana Kleina Zakázaný člověk. Díky tomu přišla další nabídka, až jsem se díky mnoha na sebe navazujícím okolnostem dostal k Michalovi Horáčkovi a k lyrikálu Kudykam, kde jsem měl možnost pracovat s Petrem Hapkou, a výsledek byl také fantastický. Stále se na to nabalují nové projekty a já vlastně ani teď nemohu říct, co je největší úspěch. Přál bych si, abych to nemohl říct nikdy, abych pořád navazoval na jednotlivé úspěchy a neměl nikdy jen jeden jediný velký. Pokud se dožiju osmdesátky, chtěl bych mít pořád pocit, že se mám kam posouvat, že mohu být pořád ještě úspěšný s novými projekty. To bych si vážně přál.

Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste seknul s muzikou? Nabízí se herectví, nebo byste se vydal úplně jinou cestou?

Kdybych nebyl muzikant, pravděpodobně bych trpěl depresemi, že nejsem tím, čím bych měl být. Musím poděkovat pánu Bohu, že mi do vínku přisypal špetku toho hudebního talentu. Vůbec nevím, co bych si bez něj sám se sebou počal. Hudbě jsem oddaný odjakživa. Vždy jsem v ní měl všechno, veškeré emoce, radost i smutek, byla můj permanentní azyl. Ale dokážu si představit, že bych mohl existovat, kdybych se realizoval i v jiné umělecké oblasti. V herectví, malování, sochařství nebo prací ve filmu, psaním scénářů. Rád se v těchto oblastech sebevzdělávám.

Někteří skladatelé o sobě říkají, že potřebují prožívat krizová období, aby mohli tvořit, jak to máte vy?

Vnímám to jako mýtus, na který se občas umělci odkazují, když jsou líní něco napsat a hledají výmluvu. Psát jde podle mě za jakýchkoli okolností. Možná je můj pohled ovlivněný drilem, který mi dala konzervatoř. Já si prostě sednu k pianu a vím, s jakými akordy pracuji a o čem chci psát, jak to má znít. Naštěstí je ke mně hudba velice vstřícná a vždy mi podá pomocnou ruku. Otázka samozřejmě je, jestli to je hezké, jestli se to někomu líbí nebo jestli jsem to třeba omylem někde nevykradl. Užitečnou zkušeností byla i moje dřívější práce pro reklamy. Když jsem měl za dva dny deadline, nemohl jsem si dovolit čekat na inspiraci nebo na to, až se se mnou partnerka pohádá (směje se).

Pokračování rozhovoru a další články o celebritách najdete v novém čísle OK! Magazínu, které právě vyšlo.