1°C
Hodně se teď psalo o nemoci vašeho muže, který prodělal mozkovou příhodu. Jak se mu daří?
Děláme, co je v našich silách. Manžel absolvuje fyzio- a ergoterapeutická cvičení. A v březnu začne zkoušet ve svém domovském Divadle Na zábradlí. A to je dobře, doufám, že se bude cítit mezi kolegy příjemně.
Prý to celé neočekávaně spustila operace.
Ano, byla to operace srdeční chlopně. Ta sama o sobě proběhla dobře, ale pak se stalo to, co jsme vůbec nečekali – utržený tromb doputoval do mozku. V poledne, když jsem volala do nemocnice, bylo všechno v pořádku, a za dvě hodiny se všechno úplně změnilo. Byl to šok.
Jste pro manžela oporou. Napadá mě: proč jste se vlastně před lety rozvedli, když jste se pak zase vzali?
Nechápu, proč je pro vás tak důležité vědět, proč jsme se vzali podruhé. Dobře, pokusím se to – doufám, že naposledy – vysvětlit. Řekněme, že manžel nebyl poprvé na manželství dostatečně připravený. Až když jsme se rozešli, asi mu rodina začala scházet, a postupně se vracel. A po letech jsme se vzali znovu. Bylo to normální rozhodnutí, vždyť jsme spolu žili. Proto jsme se rozhodli legalizovat náš vztah i podruhé.
Z vaší strany to ale chtělo asi velkou dávku velkorysosti a tolerance.
Bylo to rozhodnutí nás obou. Vzájemně jsme museli všechno srovnat.
Vaši dva synové tenkrát museli být asi rádi.
Myslím, že ano. Velmi jsem stála o to, a trvá to pořád, aby vztahy v naší rodině byly dobré. A přesně v tom období se oba naši synové řítili k pubertě. A to je nelehká fáze rodičovství. Jak máte jednat s náctiletým klukem, který se někde utrhne a třeba začne jen tak z legrace zkoušet drogy? Myslím, že jsou v takových situacích samotné maminky úplně bezmocné. Naštěstí jsme klučičí pubertou prošli normálně. Jinak fungující rodina je důležitá vždycky. Pro hezké okamžiky a pro chvíle zatěžkávacích zkoušek ještě víc.
Musím se zeptat na jednu věc. S Jaromírem Hanzlíkem jste často hráli partnery. A spousta lidí pořád řeší, jestli jste byli někdy partnery i v reálném životě.
Ne, byli jsme kolegové a kamarádi. S ním byla úžasná spolupráce, i když jsme se taky dokázali pěkně pohádat. Ale čistě pracovně. Nebylo v tom nic osobního.
Většinou byly vaše postavy milé, vtipné. Naposledy jsme vás ale mohli vidět v seriálu Život a doba soudce A. K. Tam jste byla nečekaně drsná.
V rolích se posunujete nejen věkem. Ani typově by mi nevyhovovalo pracovat s myšlením na stále stejné úrovni. Je dobře, že se setkáváte s rolemi, kde si musíte klást nové otázky. Provokuje vás to myslet odlišně. V každém případě si ale přeju pracovat s postavou, která není prvoplánově černobílá. Mám ráda tajemství, jako divačka i jako herečka.
Celý rozhovor s herečkou Danielou Kolářovou si můžete přečíst v aktuálním vydání tištěného Blesku pro ženy, které najdete na stáncích už od pondělí.
