9°C
19 svazků edice Velkých dějin zemí Koruny české váží dvacet pět kilogramů, hodláte si ji, jako milovnice dějepisu, celou pořídit domů?
Rozhodně, protože jsem vždycky byla velká nadšenkyně, když šlo o dějepis, a takhle to budu mít krásně ucelené, a navíc to krásně vypadá. Miluju totiž knihy všeobecně, a to i jejich vzezření. A náš Toník se pomamil a historie ho také zajímá, myslím, že se jako první vrhne na druhou světovou válku. Já to budu mít doma k intenzivnímu nahlížení, protože celé jedním šmahem to asi nepřečtu.
Jsou knihy jedním z nejčastějších dárků, kterými obdarováváte své blízké?
Ano, v knihkupectví utrácím víc než za oblečení. Já dovnitř nesmím vejít, protože jakmile jsem vtažena do toho krásného světa knih, tak je to konec pro moji peněženku! Nakonec mám strašně málo času na to, vstřebat a přečíst všechno, co jsem nakoupila, ale vždy to znovu kupuji s vírou, že si ten čas najdu.
Máte tuhle lásku ke knihám už odmalička?
Je fakt, že jsem svými rodiči byla k četbě a knihám vedena už odmalička. Teď mě jen mrzí, že opravdu nemám tolik času na čtení, kolik bych si přála. V každém případě, kdykoli mám možnost do toho kouzelného světa knih nahlédnout, tak to dělám a nechávám se unášet vším, co knihy nabízejí. To, co najdete v knihách, totiž neexistuje nikde jinde, je to opravdu takový ten kouzelný svět za zrcadlem.
Teď jsou hrozně v módě elektronické čtečky, jak se k nim stavíte vy?
Nemám je ráda, nejsem schopná se na ně adaptovat, nejde mi posunováním otáčet stránky. Nejsem přitom žádný technologický zpátečník, spoustu moderních technologií využívám, ale ke knihám mi to nejde. Hrozně mě v poslední době potěšil výzkum, který prokazuje, že z elektronických knih se toho lidé tolik nenaučí a nezapamatují si tolik jako z normální knihy, takže tady je vidět, že moje intuice je stále správná. Já zkrátka miluju šustící knihy.
Máte nějakou zásadní knihu v životě, která vás ovlivnila?
To nemůže být nikdy jen jedna, protože knihy korespondují s tím, jak se vyvíjíte, s životními etapami, kterými procházíte. Nemohu vůbec říct, že by se mých téměř čtyřicet let mohlo uzavřít do pár stránek jedné knihy. Nezaměřuji se ani na stejný žánr, v určitém období mého dospívání mě ovlivnila Agáta Christie, měla jsem ráda i styl jejího psaní. Také jsem si prošla obdobím Márqueze. Modlitba za Owena Meanyho je pro mě taky nesmazatelnou knihou, stejně jako i některá díla novějších autorů. Loňský Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, na to když si jen vzpomenu, tak se můžu zbláznit. V podstatě jsem se do něj zamilovala, ačkoli neexistuje. Prostě vám nemohu říct jen jednu.
Toníkovi dáváte číst knihy, které jste vy měla ráda, když jste byla malá, nebo se necháváte ovlivňovat novými trendy?
Obojí. V dětství jsem milovala Krásu nesmírnou a Martínkovu čítanku a dvě klubíčka pohádek, takže obě má Toník jako povinnou četbu od maminky a teď vychází šílená spousta skvělých knížek pro děti. V některých si už samy mohou začít číst. Nebo vtipné knížky, které baví i mě, třeba Lichožrouti.
Nemáte problém ho někdy odtrhnout od televize a přinutit číst?
Ani ne, musím říct, že je to docela vyvážené. Někdy mi prostě řekne: Mami, pojď mi něco přečíst, mě už to nebaví. Odmalička jsem mu nic nevnucovala ani nezakazovala a on to pěkně rovnocenně přijímá.
