2°C
Už nějakou dobu jste bez partnera, není vám smutno?
Já jsem takhle v pohodě. Žádná nová láska není, ale věřím, že ta pravá přijde. Věřím tomu, ale to je tak všechno, co pro to jsem teď ochotna udělat.
Věříte, že najdete lásku. Byla jste se zeptat třeba u kartářky na to kdy přijde ten pravý?
Přiznám se, že jsem byla. Řekla mi, že ta láska přijde, já jí věřím, takže jsem v klidu. Ale mého dobrého kamaráda trochu děsí, že jsem sama, protože on a pak ještě můj brácha mě mají na krku, když se mi chce jít ven. Takže už mi říkal, že mi radši někoho najde nebo ho docela zničím (smích).
Je o vás známo, že se svými bývalými partnery udržujete kamarádské vztahy a i s jejich novými partnerkami je zvete na večeře. Jak to vzniklo?
Je to tak a nepřijde mi to zvláštní. Myslím, že když někoho dlouhou dobu milujete a ví o vás všechno, tak je divné ho jen tak vygumovat ze života. Samozřejmě nějakou dobu po rozchodu není dobré se vídat, ale později proč ne. Oni všichni ti kluci jsou skvělí, každý je jiný a obohacují mě.
Já se ráda zdobím na jevišti, proto miluju dobové kostýmy, u kterých si můžu vyzkoušet velké blyštivé kousky. V civilu ale na šperky musím mít období. Teď zrovna nosím jen řetízek, který jsem dostala od maminky a bráchy. Spoustu let si ale slibuji, že si koupím nějaký velký prsten. Zatím na to nedošlo a raději jsem udělala radost někomu jinému.
Takže dárky raději dáváte než dostáváte?
Asi ano, já se vždycky cítím trapně, když něco dostanu. Ale přitom mám většinou velkou radost.
Většinou? Znamená to, že jste někdy dostala nějaký příšerný dárek?
To teda dostala (smích). Bylo to někdy v roce 1997, tehdy jsem dostala od maminky opravdu prahnusnou vestu. Dost jsem se divila, protože moje maminka vždycky vybírala krásné věci a měla vkus. Nicméně jsem tak jako poděkovala a zahrála nadšení, abych jí udělala radost. Večer mi pak volala Hanka Křížková (muzikálová zpěvačka pozn.red.) a říká mi „Ta je hnusná co? Tu jsem ti poslala já.“ A smála se na celé kolo. Byla to nějaká vesta, kterou měla doma asi deset let, dostala jí někde v Rusku a chtěla se jí zbavit, tak si ze mě s mamkou vystřelily. Tak to byl můj nejhnusnější dárek.
Vestičku ještě máte?
Myslím, že jsem jí poslala dál…nebo možná vyhodila, protože bych se styděla jí poslat dál (smích).
Mimo divadelní prkna se pohybujete po silnicích jako taxikářka televizního pořadu Taxík. Jak jste se k tomu dostala?
Produkci mě doporučil kamarád a kolega Aleš Háma, kterého jsem dost často vozila. Takže mi sami zavolali a já šla na konkurz a udělala ho.
Používáte při jízdě navigaci, nebo už jste zkušená řidička a jezdíte po paměti?
Navigace je kráva……. říká nesmysli a komplikuje mi život, ale někdy to bez ní nejde. Jinak já jsem dobrá řidička, takže se se mnou nikdo nemusí bát jezdit.
Máte z tohoto pořadu nějaký kuriózní zážitek?
Těch je dost. Hodně milé mi přišlo, když nějací kluci vyhráli a hned mě za to zvali na pivo. Že prý jsem jim přinesla štěstí. Já jsem ale ještě točila a nemohla jsem. Ale on ten pořad je celý kuriózní. Například stojím třeba na červené, točím a najednou mi na okýnko začne někdo bouchat a chce si povídat. To pak slyším, jak mi do ucha křičí režisér, ať toho člověka pošlu pryč. Tak to je kuriózní, protože já nevím, jak ho slušně poslat do háje (směje se Monika při vzpomínce).
V taxíku s sebou vozíte hotovost. Kolik jste nejvíc vyplácela soutěžícím?
To si pamatuji přesně, bylo to 29 tisíc a měla jsem z toho strašnou radost, že to někdo vyhrál.
Nebojím, ale jednou jsem se ptala kameramana, co by se dělo, kdyby se mi tu něco stalo…..A on se na mě tak podíval a suše prohlásil, že nic, ale měli by to natočený. Takže asi tak je o mě postaráno.
