Ullrichová: Jako feťačku mě zmátili, to mi pomohlo | Pro ženy | Blesk.cz

Ullrichová: Jako feťačku mě zmátili, to mi pomohlo

15. srpna 2010 | 05:00

I když Šárka Ullrichová (35) alias Zuzana Hrubá ze seriálu Ulice působí nenápadným dojmem, v životě si prošla peklem. Byla závislá na drogách a dokonce skončila v léčebně. Z nejhoršího je však sympatická herečka venku a už dva roky abstinuje. Kdo jí byl v těžkých chvílích oporou, čemu věnuje téměř všechen svůj volný čas a jak je na tom s láskou?

V seriálu Ulice hrajete bývalou feťačku Zuzanu Hrubou. Nevadilo vám, že vás tvůrci seriálu obsadili právě do takové role?
„Jako herečka se ráda rochním v citech. Ve hraní záporných postav jde o to před divákem obhájit, proč postava jedná právě tímto nehezkým způsobem. Je to z nějaké vnitřní bolesti? Z nepochopení? Z nedostatku lásky? To je to, co mě baví na postavě objevovat a následně herecky zveřejňovat. Problém Zuzany je supersložitý, je to krásná herecká příležitost, která mě neskutečně odpíchla. A to i v osobním životě. Věci se díky ní daly do běhu. Nebylo to jednoduché, ale nakonec mě to obrovsky posunulo.“

Už se hodně psalo o vašich problémech s drogami a alkoholem. Sama jste o tom veřejně promluvila. Mohla jste všechno tajit…
„Tajit to nemělo smysl. Po pár dnech mého pobytu v léčebně se informace o tom, kde jsem, dostaly ven. A víte, že jsem nakonec byla ráda? Mohla jsem se totiž soustředit sama na sebe, na to, proč jsem se do léčebny dostala a ne na to, aby se náhodou někdo nedověděl, že tam jsem. O závislosti už budu mluvit jen tam, kde to má smysl. Tedy ve školách. Drogy a alkohol by konečně měly přestat být tabu. Možná je to jeden z prostředků, jak zastavit tak obrovský nárůst závislých.“

Svého času jste si sáhla až na dno. Jak si vzpomínáte na tohle období?
„Promiňte, ale tohle období mám uzavřené a nechci a nebudu se vracet zpátky. Proč bych si měla znovu drásat jizvy? Tady to smysl nemá. Nezlobte se.“

Většinou se říká, že mladé lidi k tomu navedou přátelé. Bylo to tak i u vás?
„Ne. Nikdo mě nenutil. Nemohu vám odpovědět takhle v kostce. Je to mnohem složitější. Napíšu-li pár řádků, najednou je ze všeho jen banální senzacechtivý článek.“

Svěřovala jste se někomu?
„Dlouho ne. To byla chyba. Styděla jsem se. Strach z toho, že všechny okolo zklamu?“

Cítila jste, že se drogy podepsaly nejen na vašem vnitřku ale i zevnějšku?
„Ano…“

Jakou dobu již abstinujete?
„Více než dva roky.“

Z čeho jste se v životě nejvíc ponaučila?
„Na bradě mám jizvu, kterou si hýčkám. Kdybych nedostala přes ústa, když mě jednou jako feťačku přepadli chlapi na ulici, nic bych se svým zpackaným neudělala.“

Považujete něco ze svého života za svou největší prohru?
„Nerada prohrávám. Všechno, čím jsem si v životě prošla, mělo a má svůj význam. Život jsou puzzle, je to skládanka, životní období na sebe navazují, to, co prožívám nyní, bych nemohla prožít, aniž bych neměla zkušenost s předešlou, byť puzzlí závislosti.“

V březnu jste musela na bolestivou operaci očí. Proč vás museli operovat a jak se cítíte?
„Cítím se skvěle, poněvadž jsem podstoupila obyčejnou laserovou operaci očí na snížení počtu dioptrií. Nejenom že nemusím nosit brýle nebo kontaktní čočky, lékaři mi taky zmírnili šeroslepost. Barvy jsou jasnější, zářivější. Svět je fakt krásný, řekla jsem si po operaci tolikrát…“

A co vaše soukromí. Máte v současné době přítele?
„Přítele bohužel nemám. Jsem sama a je to někdy sakra cítit. Těším se, až budu zase zamilovaná. Sama se necítím jako úplná bytost.“

Dokázala byste odpustit nevěru?
„Raději bych nepátrala. Muži jsou od přírody lovci. Někde jsem nedávno četla, že nevěra je v přírodě přirozený jev.“

Prý jste ráda žila životy svých mužů a nechávala se plně strhnout způsobem jejich života?
"Ano. Bylo to tím, že jsem pravděpodobně sama nevěděla, co vlastně chci. A ne náhodou právě teď žiji život single.“ Jak se projevovala vaše oddanost? Kdybych měla sebe samotnou srovnanou, nepádila bych s indiánským týpí stanem na housepárty. (smích)“

Plánujete si v budoucnu založit rodinu?
„Tak to se v současné situaci ani plánovat nedá. Jen by mně začalo zvonit v uších, že mi tikají biologické hodiny. Ano, až se potkám s mým mužem, ráda bych mu porodila malého skřítka. Už kolem sebe kroužíme, prý už se známe, řekla mi to kartářka.“

Jako asi každá ženská milujete módu. Za co nejvíc utrácíte?
"Miluji klobouky, bez pokrývky hlavy si často připadám jako nahá. Taky rukavičky, punčošky. Líbí se mi móda třicátých let minulého století.“

Který nejdražší kousek máte ve svém šatníku?
"Nejdražší mi jsou ty, které jsem si vlastnoručně vyrobila. Ráda pletu, hlavně šaty. Většinou z příze, je to hodně práce, ale myslím, že některé se mi docela povedly. Ráda se uzavřu do svého pletacího světa, poslouchám muziku, všude svíčky. Tyhle večery miluji.“

Autor: Katarína Krajčiová, šim