Jak si je v dobách totality opatřovala, které jsou nejkurióznější a kde jsou k vidění?

Na náměstí v Jihlavě má Naďa Urbánková (71) vše důležité pod jednou střechou – regionální vysílání rozhlasu, v němž má svůj pořad, a v přízemí optiku, která ji zásobuje brýlemi. Právě teď v prodejně vystavuje část své sbírky brýlí. Některé z nich jí připomínají zmizelé časy. „Léta jsem předstírala, že dobře vidím, měla jsem i trik, jak natáhnout oko, abych lépe viděla,“ směje se Naďa. Když šla na jeviště divadla Semafor, pokaždé si sundavala brýle, až si toho všiml Jiří Suchý a poradil jí, že se tak může mezi zpěvačkami stát zvláštní. Od té chvíle nejenže na jeviště brýle, ale navíc se jí staly přímo koníčkem.

Optik k nezaplacení

Celkem jich měla asi 150, ale některé zůstaly ztraceny neznámo kde. „Jen můžu říct, že těch brýlí bylo rozhodně mnohem víc než chlapů, které jsem za celý život měla!“ vypráví Naďa Urbánková. Její sbírka byla unikátní už proto, že s ní začínala za hlubokého socialismu, kdy jste v několika pražských optikách našli především »brýle na pokladnu« v slušivé šedé barvě. „Měla jsem na Příkopech známého optika a ten mne zásoboval brýlemi ze zahraničí. Většinou je vozil z různých veletrhů…“ vzpomíná zpěvačka, která prý nikdy žádné brýle nezničila.

Pro brýle do Ameriky

Její velkou a dá se říct životní láskou byl herec Josef Abrhám. Seznámili se při natáčení televizního filmu podle povídky A. P. Čechova Bahno, chodili spolu mnoho let, ale nikdy se nevzali. V té době to znělo jako pohádka: Naďa dostala za účinkování pro ČSA dvě volné letenky do Ameriky a zpět. „Než jsme s Josefem letěli, seznámila jsem se při natáčení televizního pořadu s jedním Čechoameričanem, který mne zval do San Franciska, a tak jsem si řekla, že se podíváme nejdřív do New Yorku za Jiřím Voskovcem a pak do San Franciska.“

Také pan Voskovec byl jejím ctitelem, a když se skutečně v New Yorku sešli, vyprávěl jí prý o tom, jak byli s Janem Werichem srostlí. Když jednoho začala bolet hlava, chytilo to za chvíli i druhého. Naďu velebil a říkal, že si nechává posílat její desky z Československa. Prohlídli si New York a pak zavolala ctiteli do San Franciska. „Okamžitě reagoval, že mi posílá letenky, na letišti nás pak čekala limuzína a pro mne velká kytice. Odtamtud mám své památečné brýle, které patřily k největším, jaké jsem měla, dodnes díky nim na ten výlet vzpomínám…“ vypráví Naďa Urbánková.

Bez obrouček

Brýle se mužům líbily a mnozí jí psali a zvali na rande. Přesto si tu a tam nasadila čočky a stal se z ní úplně jiný člověk. Například ve filmu Na samotě u lesa se objevila nová herečka. Nakrátko ostříhaná tmavá slečna byla lidem trošku povědomá. „Nikdo mne nepoznal – to bylo skvělé maskování, vzít si místo dlouhých blonďatých vlasů tmavou paruku a sundat brýle…“ směje se dnes Naďa, která bohužel po letech musela nasadit paruku znovu po chemoterapii.

Její optimismus ale nezná mezí. Doslova se těší ze života, který jí přináší drobné radosti. „Mám šikovnou dceru, která kromě toho, že zpívá a hraje, navrhuje oblečení. Někdy se mne zeptá, jaké mám nové brýle a podle toho mi vymyslí třeba halenu. Musím říct, že se často trefí do barev,“ chválí Janu hrdá matka. Mimochodem, právě dcera jí byla největší oporou v boji s rakovinou. Touto dobou hraje a zpívá v muzikálu Touha kdesi ve Skotsku a maminku kontroluje na dálku.

Nada Urbánková (71)

Diplomovaná zdravotní sestra se rozhodla stát se herečkou. Začínala v činohře pardubického divadla (1959) a pak ji pro Semafor objevil režisér Ján Roháč (1964).

Hrála ve filmu Kdyby tisíc klarinetů a zpívala v divadle. Důležitou érou bylo vystupování s Country beatem Jiřího Brabce (od roku 1969). Zároveň se ale uplatnila i jako herečka. Hrála například v Ostře sledovaných vlacích, Skřiváncích na niti nebo ve filmu Na samotě u lesa.

Byla třikrát vdaná, s posledním mužem Josefem Havlíkem se dramaticky rozvedla před osmi lety. Má dceru, která vystupuje jako zpěvačka pod uměleckým pseudonymem Jana Fabiánová. Je také návrhářkou oděvů.