2°C
Nelitujete nyní, že jste si nechala zvětšit prsa?
„To ne, ale po pravdě řečeno se trochu bojím, jestli budu moci kojit. Mohlo se totiž stát, že mi tehdy, když jsem byla na plastice, poškodili mléčné žlázy. Chtěla bych kojit, pro dítě je to nejlepší. Tak to snad bude dobré...“
Už máte vybrané jméno?
„Bude to holčička a hezkých holčičích jmen je plný kalendář! U nás se do užšího výběru dostala Lucie, Denisa, Sofie a Nela.“
Pro vašeho přítele, hokejistu Jaroslava Bednáře (33), to není otcovská premiéra. Jak reagoval na informaci, že jste těhotná?
„No, byly tam i slzičky, ale on to potvora nechce přiznat! To víte, chlap…“ (usmívá se) Jarda už má jednu dceru z prvního manželství, Natálku (11). A jestli moje holčička bude tak hezká, jako ona, budu spokojená.“
Bude u porodu?
„To je zatím nejisté, podle svých závazků a možností, ale já v každém případě budu rodit v Česku a rozhodla jsem se pro klasiku, ne pro teď tolik moderního císaře. Ženy rodí přirozenou cestou tisíce let, tak proč bych to nezvládla já? I když doktor říkal, že mimino bude vážit nejméně 3,5 kila. Tak uvidíme.“
Jak těhotenství snášíte? Máte třeba chuť na kyselé okurky se šlehačkou?
„Nic takového mě naštěstí nepostihlo a ani se v jídle nijak nemusím omezovat. Vyřadila jsem jen nejhorší kalorické bomby jako třeba hranolky. A jím hodně ryb. Slyšela jsem, že tučné ryby, například losos, jsou dobré na IQ. Mně už to sice nepomůže, ale holčičce by to mohlo něco dát...“ (směje se)
A co svatba?
„Určitě bych se chtěla vdát, ale v každém případě až po porodu. Mám už vyhlídnuté krásné svatební šaty a do těch by se mi těhotenské břicho rozhodně nevešlo.“
Váš přítel byl vždy obletovaný krásnými ženami. Nebojíte se toho trochu?
„Žárlím jako každý, kdo má rád. Ale zároveň se snažím být realistka. Sokyně zatím žádné odhánět nemusím, doufám, že to koriguje sám. Já mu do jeho teritoria nezasahuju.“
Věříte, že vám bude věrný?
„Ne že bych ho třeba podezírala, ale je to pořád jen chlap. Nežiju na růžovém obláčku. Tenhle přístup je pro mě asi i taková obrana - kdyby se něco stalo, aby mě to tak nebolelo. Člověk totiž nikdy neví... Ale když jsem si třeba přečetla, co se dělo Monice Marešové, tak já mít doma takového manžela, tak ho vezmu po hlavě pánvičkou!“
To by byla asi pěkná Itálie! Říká se, že Jarda nemá daleko k nějakému tomu pohlavku…
„To se mi nikdy nestalo! Co bylo dřív, to nevím, ani se neptám. Ale já bych rozhodně s žádným násilníkem nebyla. Jak ho znám, tak je jen občas trochu cholerik při sportech. Jinak není žádný ranař, nepere se, nikdy nevymlátil žádnou hospodu. Ale kdyby bylo třeba, tak by mě určitě ochránil.“
Na co vás vůbec Jarda dostal?
„Kromě svých hezkých modrých očí hlavně smyslem pro humor. Není namyšlený, žádná nafoukaná primadona.“
A co jeho konto? To tak přitažlivé nebylo?
„Byla bych schopná se zabezpečit sama. Měla jsem dost práce, vydělala peníze, nikdy jsem nestrádala. I když samozřejmě na tom nejsem ani zdaleka tak dobře jako on. To je pravda.“
Jste původem ze Strážnice a prý mu doma říkáte po vašem - Jarin...
„To je pravda, říkám, a on neprotestuje. A na oplátku mi říká Žirafko, protože jsem jen o čtyři centimetry nižší než on.
A když zlobíte, tak jste Žirafa?
„Já ale nezlobím! Jen se občas pekelně vztekám při Člověče nezlob se. Ale Jarin taky!“
