Kateřina Cajthamlová: Dieta a láska spolu souvisejí | Pro ženy | Blesk.cz

Kateřina Cajthamlová: Dieta a láska spolu souvisejí

10. února 2010 | 08:15

Mluví jasně, přesně a hutně. Kateřina Cajthamlová (47) nezpychla popularitou pořadu Jste to, co jíte, naopak je velmi milá. Jestli ale chcete zhubnout, jen ona vás nezachrání, žádné tajemství na štíhlost nemá. Musíte chtít hlavně vy sama.

Co to znamená být štíhlý?
Pozná se to opticky – vyšší lidé působí štíhleji než menší, u kterých se i výrazná štíhlost spíše ztratí. Norma štíhlosti je do značné míry otázkou konvence a módy – štíhlý člověk před padesáti lety vypadal jinak než dnes. Jiná móda vládla v baroku, v padesátých letech a jiná od šedesátých let.

Jaký módní trend převládá dnes?

Vládne móda vysokých podvyživených neosvalených chlapeckých typů, a to jak u žen, tak u mužů. Astenici, neuroticky vypadající mladí lidé bez rezerv. Je to trend, který trvá od dob Twiggy, kdy se zjistilo, že ta žena vypadá na fotkách křehce a étericky... Ovšem na první pohled každý lékař vidí, že ty modelky nejsou zdravé.

Proč v době, kdy se vše tak rychle mění, zůstává už padesát let idolem krásy hubená dívka?
Modelky normálního vzhledu nebo při těle neexistují, nebo jste je někde viděla jinak než jako raritu? Mám hypotézu, že převládá tendence nevyrůst a nedospět – a to jak například ve sportu, kdy gymnastky jsou děti, ne dospělé ženy, tak třeba v popkultuře, kde se pěstuje kult mladinkých hvězdiček. Nezralé osobnosti jsou snáze ovlivnitelné a manipulovatelné. Dospělý člověk se sebou nenechá smýkat jako tyto, mnohdy podvyživené děti, které ještě nemají schopnost obrany. Celý moderní průmysl a obchod, reklama jsou postavené na manipulaci. V momentě, kdy jsou manipulovatelní nositelé trendů, je všechno mnohem snazší. Je to trend bez respektu k lidské bytosti a přirozené kráse.

.
.
Autor: TV Prima

Jak se to projevuje na klientech, kteří chodí k vám do poradny?
Vaše první otázka směřovala ke štíhlé linii. Lidé ale nechtějí mít štíhlou linii, chtějí hubnout na kila. Jsou zhlouplí z reklam na preparáty, které slibují zhubnout pět kilogramů za týden. To lze jen dvěma cestami: dehydratace, kdy pijete třeba odvodňující čaj, nebo hladovění. V okamžiku, kdy lidé preparát vysadí, zavodní se a váží tolik jako předtím.
Často za mnou chodí krásné osvalené vysportované dívky, které mají kvůli konstituci kostry a svalů vysoké BMI. Chtějí zhubnout třeba lýtkový sval nebo mít štíhlejší pánev. Chtějí nesmyslně hubnout bez respektu ke stavbě vlastní kostry. Přitom biologický signál plodnosti zůstává poměr pas a boky. Ženy se mylně domnívají, že nejdůležitější pro muže jsou prsa. Útlý pas znamená, že žena není podvyživená, je dostatečně osvalená a široké boky signalizují pánev, která je schopná rodit bez problémů.

Daří se vám klienty přeorientovat na jiné myšlení?
Nikoho nikam neorientuji. Vycházím ze zkušeností klienta. Společně přijdeme třeba na to, že po první hladovce prodělal mononukleózu, po druhé přibral patnáct kilogramů, po třetí dostal diabetes. Oni pochopí, prohlédnou a nahlédnou principy.
Mnozí z nich jsou také poučení. Vědí, že bez aerobního pohybu nemůžou hubnout, a počítají s tím, že hubnutí není rychlý proces. Stále více lidí se začíná zajímat o svůj zdravotní stav, chodí k lékaři na odběry, píšou si jídelníček, váží jídlo. Klienti se stávají poučenější a přijímají stále více zodpovědnost za svůj život. Také si více hlídají složení potravin, které kupují.

Jaká je kvalita běžných potravin?
Tristní. Výrobci stále zneužívají toho, že spotřebitel nečte obaly. Výživově jsou výrobky chudé a vy musíte sníst více potravy, abyste dostala dost živin – ale s tím do těla dostáváte i více přidaných látek: barviva, aromata, zahušťovadla, dochucovadla, modifikovaný škrob ...

Dá se proti tomu bránit?

Nekupovat nekvalitní potraviny a vyhledat prodejny s kvalitními. Jedině takové chování donutí výrobce dodat na trh kvalitu.

Jak souvisí hubnutí a psychika?

Příčinně i následně. Spouštěcím mechanismem bývá obvykle stres, který sepne program na záchovu energie. Pokud psychickým problém trvá, lidé začnou být depresivnější – omezí pohyb a mnohdy i jídlo. A zprvu zhubnou. Ale tato fáze akutní podvýživy nevydrží dlouho, brzy začnou kompenzovat psychickou zátěž tučným a sladkým a nastává chronická fáze podvýživy, která se projevuje tloustnutím.

Dá se tedy říct, že většina obézních má psychický problém, který s jejich obezitou souvisí?
Pokud jim to vadí, trápí se, drží drastické diety, hladoví nebo sportují do vyčerpání, tak ano. Z praxe znám, že ženy mívají obvykle problém se sebeúctou. Myslí si, že ji i dobrý pocit ze sebe získají tím, že zhubnou. Obvykle ale zjistí, že bez úcty se k nim někdo choval už v době, kdy byly štíhlé. A nadváha je jen z jednou ze složek celkového pocitu: jsem neschopná, nežádoucí, ošklivá, nemilovaná. Láskyplné okolí by si takového stavu mělo všimnout a ženu psychicky podpořit.

.
.
Autor: TV Prima

Mnoho žen ale takové okolí postrádá.
Pak je třeba udělat několik věcí. Za prvé: dojít za odborníkem, který tento psychogenní faktor odhalí. A zároveň při trvajícím chronickém stresu doporučí velmi pomalé hubnutí, protože rychlý úbytek tukové tkáně by klientce znemožnil zvládat běžný život.
Za druhé je velmi důležitý sociální faktor – žena by si měla najít skupinu lidí, kteří ji přijímají takovou, jaká je, mají ji rádi, jsou na ni hodní a jsou spíše optimisticky až bezstarostně naladění a neutápějí se ve stejných problémech jako ona.
Třetí složkou je pohyb, který sám má obrovský pozitivní vliv na psychiku.

Je pravda, že je snazší nejdříve sportovat a pak upravit jídelníček?
Pokud si člověk vytvoří návyk na pohyb, což trvá asi tři týdny, tělo si jídelníček upraví „samo“ svou potřebou – chutěmi. Nicméně v případě, že je organismus zahlcen solemi, tukem, alkoholem – člověk je tak unaven jídlem, že není schopen vytvořit si návyk na pohyb!
Základem všeho je harmonie – to znamená individuální vyladění jídelníčku, pohybového režimu, ale zároveň přehodnocení dalších složek života – vztahy k okolí, a zejména k sobě. Spojit a vyladit všechny komponenty, které se na harmonii podílejí, má obrovský účinek.


Kolik procent lidí, kteří prošli vaším pořadem, vydrželo být štíhlých?
Hrdinové vystupující v televizi jsou trochu odlišná skupina než jiní obézní. Pozornost kamer je pro ně silný motivující faktor a jejich spolupráce je vyšší než v průměrné populaci. Jedna pětina z účinkujících si hmotnost udržela – to je opravdu vysoké číslo. Ozývají se nám a chodí za mnou nebo inženýrem Havlíčkem na přeměření. Ostatní nepochopili, že mají změnit životní styl. Lidé jsou stále pohodlnější a chtějí všechno snadnou cestou, což při změně životního stylu nejde.
Na jejich obranu ale musím říct, že já sama jsem měla velké štěstí, že jsem vyrůstala v podporujícím a láskyplném prostředí, sport je odmalička mojí velkou zábavou a zdravou výživu jsme doma měli jako normu. Strýc byl nimrod, otec rybařil, příbuzní pěstovali ovoce a zeleninu. Zdravá strava byla normou. Když jsem v těch obézních rodinách viděla, co považují za kvalitní potraviny a srovnala jsem to s našim dančím řízkem na brusinkách, nedivím se, že žijou na salámech.
Měla jsem také štěstí na výborné učitele. Například pan profesor Jirásek říkal: „Vždycky člověka viďte jakou soubor psychických, fyzických a zvykových charakteristik.“ To všechno mi umožnilo dělat, co dělám, a být přesvědčivá, protože jsem sama přesvědčená.

.
.
Autor: TV Prima

V době, kdy běžel pořad Souboj v těžké váze jste sama měla problémy s hmotností. Čím to?
Přestala jsem kouřit – za takového stavu člověk obvykle přibírá jednu až dvě konfekční velikosti. Než se dostane do normálu, ozdraví se a vysportuje, trvá to rok. Já jsem navíc byla ve stresu, měla méně času na sport a pravidelnou stravu. Mediální hon byl v té době tak nechutný, že bylo bohužel jednodušší začít kouřit. Musím jen zmínit, že v nejhorším stavu jsem měla velikost 40, moje optimální zdravá velikost je 38.
Teď mám pravidelnou stravu, více času na sport a bohužel stále kouřím. Těším se, až celá bublina splaskne a dostanu se z hledáčku médií.

Jaké negativní reakce jste zažila od diváků během pořadu?

Jediná reakce byla na vyhazování jídla. Marné bylo zdůrazňovat, že je to jídlo zkažené, plesnivé, že má přímou souvislost se špatným zdravotním stavem lidí a obsahuje minimum živin, že se jedná v podstatě o chemikálii. Výkřiky, aby se to odvezlo do Afriky, jsou zbytečné. Kdyby ty hladové děti dostaly obarvený gothaj, tak umřou, stejně jako umírají ti lidé, kteří to konzumují denně. Vezměte si třeba, že v párku je dvacet procent masa a osmdesát procent tvoří bramborový škrob, vepřové kůže, sádlo a peří. A tomuto produktu se říká drůbeží párek – to je hrůza!


Poznáte, zda klient, který k vám přijde, vydrží, nebo to vzdá?

Pozná se to velmi snadno. Pokud přijde a řekne: „Už cvičím, už si všímám jídla, už hubnu, poraďte mi!“, má velkou šanci. Pasivní člověk, který řekne: „Viděl jsem vás v televizi, jste moje poslední šance, zachraňte mě!“, s velkou pravděpodobností selže.

Jak vás změnilo tříleté účinkování ve Jste to, co jíte?

Jsem daleko hodnější. Bývala jsem člověk relativně kritický, vychovaný k přímočarosti a upřímnosti, v protestantismu, který je na rozdíl od katolicismu takový přísnější. Do televize ze sta hodin natáčení vždy vybrali ty nejdrsnější momenty – a zrcadlo, které mi nastavili, se mi vůbec nelíbilo. Takže na stará kolena jsem diplomatičtější, hodnější, mluvím méně a více poslouchám, nechávám lidi přemýšlet a formulovat. Zjistila jsem, že většinová společnost nestojí o informace, ale lidem chybí posluchač, který by byl oporou a pomocnou rukou. Ale nebyl tím vykonavatelem a bičem. Pořad Jste to, co jíte mi dal sílu a právo ten bič, který mi vnutili, dát „těm tlustejm“ do ruky a říct: „Řiď svý koně sám!“ To je to, co většina lidí udělat nechce, ale jako jediné pomáhá.

Autor: Olga Poucheová