4°C
Čím je vám postava Věry Barnové blízká?
Svůj život má pevně v rukou a stáří si připouští jen do určité míry. Vyzařuje z ní životní síla, dokonce se provdala ve starším věku, což se sice nechystám, ale je mi tím sympatická. Také bych určitě milovala svoje vnuky, kdybych je měla, tak jako ona miluje Marka, a nikdy bych nedělala rozdíly mezi dětmi vlastními a nevlastními, protože děti mají být hájené, ať jsou z jakéhokoli hnízda. A stejně jako ona moc ráda vařím.
Promiňte, ale ve skutečnosti vám to víc sluší...
Já už jsem strašně dlouho ve škatulce kuchařek. Navléknou mi zástěru, tepláky, udělají ze mě obtloustlou starší paní. Je to jako stigma, kterého se nemůžu zbavit. Ale mám v plánu zhubnout, protože už mě to přestává bavit. A schválně o tom mluvím už teď, kdy to ještě není jisté. Chtěla bych to tvůrcům trošku zkomplikovat.
Jen abyste to nezkomplikovala sama sobě. Nebojíte se, že už to nebudete vy?
Nebojím, protože ono to není o kilech, ale o osobnosti. Tady se bohužel traduje, že když je někdo kulatý, znamená to, že je hloupý, sociálně slabý a také starší. Dost mi to vadí, vždyť se stačí podívat kolem sebe, jak je svět pestrý. Tohle dělení na štíhlé a silné postrádá smysl.
Nikdy jste se nesnažila zhubnout?
Ale ano, shodila jsem asi šest kilo, pak je zase nabrala. Díky tomu už vím, že je to hrozně těžké. Ale teď mám motivaci, a to je hodně důležité. Jsem rozhodnutá změnit tu hereckou karmu, která mě žene do konkrétních rolí obtloustlých mamin. Další důvod je i zdraví, ne že bych měla konkrétní potíže, ale je mi jasné, že s nadváhou si o ně člověk koleduje. Jeden z mých bratrů dokázal kvůli zdravotním problémům shodit 30 ?? kilo. Je na sebe pyšný, změnily se mu hodnoty, cítí se výborně. Zkrátka se mu bez těch kil žije líp. Třeba to tak my Smutní máme, že hubneme až na stará kolena.
A manželovi kila navíc nevadila?
Ne, na to byl příliš laskavý. Možná, že to byl i důvod, proč jsem to příliš neřešila.
Vnímala jste někdy mladší a štíhlejší kolegyně jako konkurenci?
V divadle je výhoda, že se s věkem přirozeně posouváte do jiných rolí, pokud tedy neulpíváte na věkových hranicích a nemyslíte si, že ve čtyřiceti můžete hrát dvacítku. Dřív to tak bylo, ale doba filmu posunula vnímání diváka. Dnes by na to nepřistoupil. Spoustě lidem vadí, kdy hraje pětadvacetiletá sedmnáctiletou. Může hrát sebelíp, ale tu vůni puberty tam už nikdy nedostane. Já jsem vlastně měla štěstí, že jsem po těhotenství hodně přibrala. Devět měsíců mě dělilo od rolí osmnáctiletých dívek a čtyřicetiletých mamin. Díky tomu mám dnes pětadvacetiletou zkušenost se staršími postavami.
Opravdu vám nevadilo hrát starší role?
Mám šťastnou povahu. Když mě něco nebaví, tak to nějak udělám a ono mě to bavit začne. Není to moje zásluha, jsem tak udělaná od rodičů. Přestala jsem si připouštět problémy s figurou a vlastně i s věkem. Nevadilo mi hrát třeba Fanku v Loupežníkovi, která na závěr říká: „Je mi líto mýho ztracenýho mládí.“ A to mi bylo pouhých dvaatřicet. Tolik teprve bude mé dceři Tereze.
Nechystá se z vás udělat babičku?
Snad se na mě Tereza nebude zlobit, když na ni prozradím, že se kouká po kočárkách. Myslím si, že to nebude dlouho trvat. Dokonce se mi moc líbí její partner. Pracuje jako námořník. Střídavě žije tady a na moři. Ale ona to bude mít se zakládáním rodiny vzhledem k její práci v divadle složitější. Musí myslet na kolegy, aby třeba nezhatila plánovaná představení.
Copak vy jste děti tenkrát plánovala?
To víte, že ne. Ale pikantní je, že když mi bylo šestadvacet let, dostala jsem v televizi nabídku na účinkování v publicistickém seriálu, ve kterém už tenkrát uznávaný gynekolog a sexuolog Radim Uzel vyprávěl v pěti dílech o způsobech plánování rodiny. Já jsem se jako představitelka laické veřejnosti ptala, jak to mám udělat. Dodnes se mi smějí, že jsem si nepřečetla všechny díly, protože jsem otěhotněla v polovině cyklu.
Dcera Tereza je také herečka, vedla jste ji k tomu?
Rozhodla se sama. Vypadalo to, že mám doma malou brýlatou intelektuálku, která ve čtrnácti čte Dostojevského. Pak přišla puberta, nečekaně a bouřlivě. Terezka odešla z gymnázia. Bylo to, jako když táhnete beránka na špagátě a on se zapře. A ona dál nešla, pak se rozhodla, že půjde na konzervatoř na herectví. Opravdu krásně zpívá, ale její srdce a hlava jsou asi u činohry.
Měla jste pro ni pochopení?
Puberta se prostě musí přežít. A to platí pro obě strany, tedy pro rodiče i pro děti. Musíte věřit, že to skončí, protože s velkými dětmi jsou opravdu velké starosti. Je důležité vytvořit si prostor, ve kterém si spolu rozumíte, najít něco, o čem jste schopni mluvit, ale myslím tím opravdu mluvit. Nejhorší je věčná kritika rodičů směrem k dětem, to věčné držení na pupeční šňůře. Nikdy se pak nenaučí samostatnosti.
V divadle pracuje i váš syn Jakub. Nikdy jste to dětem nerozmlouvala?
Určitě, ale nikterak vehementně. Divadlo je o srdci a do srdce se lidem mluvit nemá. Zbohatnout se na tom nedá. Obdivuji hlavně mladé lidi. Nastoupí do angažmá, kde mají holé zadky, a veškerý příjem utopí v pražských nájmech. S jejich penězi by mohli žít na vesnici nebo v menším městě, ale tam zase není divadlo. Musejí tu práci milovat.
Vychovávala byste je dnes jinak?
Byla bych přísnější a kladla bych na ně víc úkolů i zodpovědnosti, aby si zvykaly. Ale na druhou stranu, člověk se narodí a má to stejně všechno dané v genech. Moc se nemění, snad jedině že si dokáže vzít ponaučení z chyb. Někdy stačí, když si člověk vzpomene sám na sebe. Já jsem v pubertě přestala mluvit, trvalo to tři roky. Dostala jsem spoustu špatných známek jen proto, že mě profesoři vůbec neslyšeli nebo že jsem působila příliš nejistě. Přitom jsem dvakrát týdně chodila do dramatického kroužku, kde jsem byla extrovert. Ale jakmile jsem se vrátila do prostoru školy, byla jsem uťáplá natolik, že mě ani nezařadili do školního divadelního představení. Prostě jsem si vytvořila ulitu. Asi se mi vůbec nechtělo navazovat vztahy. Ale přešlo to, může to mít různé projevy, kdyby o mě někdo řekl v sedmnácti, že budu herečka, všichni by se tenkrát jen pousmáli.
S Terezou jste se sešly i na jevišti. Jaké to je?
Je to stoprocentní porozumění. Kdybych si měla vybrat kolegyni, chtěla bych typ Terezy, která je zapálená pro to, co dělá. Vedeme spolu často dlouhé debaty o práci, což je vzácné, protože já si potřebuji povídat, ale dnes na to nikdo nemá čas.
Takže jsou vám nablízku, i když už vylétli z hnízda?
Tereza i Jakub odešli někdy kolem dvaceti, ale občas se vracejí. Když děti odejdou, chvíli to trvá, než zase naběhne určitá harmonie. Někdy jsem se rouhala, když jsem si říkala, co všechno bych chtěla dělat, kdybych měla čas. A nejednou ho bylo dost. Navázala jsem stará přátelství, začala jsem se věnovat práci, protože teď je to mezidobí, než přijdou vnoučata.
Je to hezká životní etapa, hlavně v dnešní době, kdy se stárnutí tak nějak zpomaluje. Potkávám krásné dámy, kterým navzdory pokročilému věk nechybí sex-appeal. Chlapi v šedesáti aktivně sportují a vypadají skvěle. Dokonce si myslím, že někdy ti starší jsou mladší duší i energií než někteří mladí melancholici.
Vám opravdu věřím, že s věkem sil neubývá.
Mám rychlou energii, divadlo mě naučilo, abych jí neplýtvala bezúčelně. Dokážu po představení rychle vypnout a přeladit se na něco jiného. Hodí se to do každodenního života. Ale ví se o mně, že jsem trochu chaotik.
To k herečkám přece patří.
Naštěstí se to u nich trochu omlouvá, takže mi to prochází. Zdědila to po mně i Tereza. Občas se na mě kvůli tomu zlobí. Děti si vždycky myslí, že maminky jsou dokonalé, a když tomu tak náhodou není, dělají protáhlé obličeje.
A jak nakupujete dárky? Podle promyšleného seznamu to asi není.
Schraňuji dárky pro přátele a rodinu. Kupuji je na způsob Popelky, koupím, co mi o nos zavadí. Často pro věc nemám adresáta, ale zdá se mi krásná a těší mě přemýšlet, komu udělá největší radost.
Píšete si Ježíškovi?
Mám ráda tradičnost. Terezka s tatínkem mi vyberou parfém a pokaždé mě překvapí novou vůní. Vydrží mi celý rok a každé ráno si na ně vzpomenu. Původně jsem dostávala od Jaromíra cinzano, ale to jsme zrušili, protože mi ho většinou někdo vypil.
3 NEJ Jitky Smutné:
Nejmilejší odpočinek: naslouchání
Nejkrásnější obraz: tváře těch ,které mám ráda
Nejoblíbenější dárek: vlastnoručně vyrobený dárcem
Vizitka:
Narodila se ve znamení Berana. Manžel Jaromír Nekuda je kameraman. Mají spolu dvě děti. Dcera Tereza účinkuje v muzikálech i v televizních seriálech, syn Jakub pracuje jako jevištní technik. Vidět ji můžete například v Divadle v Řeznické v dramatu Zlomatka.
