Pondělí

Koukám se na sebe před odchodem do zrcadla a nechci mezi lidi. Nejednotná pleť, nevýrazné oči, připadám si, že na mě bude každý civět. V metru mám pocit, že na mě každý civí. Pláč dítěte v kočárku si dávám za vinu, že jsem ho vyděsila. Během první hodiny v práci se mě nezávisle na sobě zeptá asi pět lidí, co se děje a zda nejsem nemocná. V průběhu dne se počet tazatelů zvýší na dvacet. Uklidňuji se myšlenkou, kolik z nich bych tak zvládla nenápadně shodit ze schodů.

Úterý

Ráno pošilhávám po BB krému a koketuji s myšlenkou, jestli by na můj podvod někdo přišel. Nakonec nad svou marnivostí vítězím. Odcházím do práce, kde periodicky, zhruba každých 20 minut, opakuji, že se chci namalovat (když trpím já, ať kolegyně trpí se mnou). V klimatizované místnosti mě příšerně pálí obličej, který je bez make-upu nahý, křehký a zranitelný. Mažu se krémem a doufám, že pálení a svědění přestane.

Týden bez telefonu: Jak jsem málem nešla do divadla a prospala romantické gesto

Středa

Nesnesitelně mě v práci pálí obličej! Přemýšlím, čím se namazat, a jsem ochotná si na svou běžně mastnou pleť nanést i sádlo. Nakonec mě zachraňuje klasická modrá Nivea, která pokožku okamžitě zklidňuje a vytváří na ní film. Zjištění, že nejlepším pleťovým krémem na můj typ pokožky je kulatá Nivea, mě nepřestává fascinovat dodnes.

Čtvrtek

Už jen 3 dny!! Když se nikdo nekouká, očichávám své milované rtěnky, po kterých se mi tak stýská. Alespoň si odlakovávám a lakuji nehty, abych svou rozervanou duši uklidnila. Přicházím na jednu jedinou výhodu: večerní odličování mi zabere o devadesát procent méně času než obvykle.

Pátek

Kolegové se mě přestávají ptát, jestli jsem nemocná. Vlastně se podezřele neptají moc na nic. Chodí kolem mě obloukem a většina už se ani nedívá mým směrem. Teda alespoň já jsem o tom přesvědčená! Snažím se nepotkávat zrcadla, výlohy a jiné lesklé předměty. Vlastně už se jen snažím přežít.

Na vlastní kůži: Luxusní krémy překonal obyčejný za pár korun

Sobota

Odmítám opustit bezpečí domova. Ignoruji pozvání kamkoliv a nepřijímám návštěvy. Obličej už mě sice nepálí (jen se neustále leskne, jak je namazaný vrstvou krému), ale pocit, že si na sebe za týden bez líčení zvyknu, se překvapivě nedostavil, přestože jsem v něj doufala. Nakonec se nechávám přemluvit na večerní drink s kamarádkou, ale vybírám podnik, ve kterém je šero. Pro jistotu.

Neděle

Mám celý den na to, abych se smířila s tím, že se zítra můžu namalovat a že jsem v tomto směru mnohem povrchnější, než bych čekala. Začínám chápat, co vede ženy k úpravě víček, odsátí tuku nebo prsním implantátům. Když se zkrátka necítíte dobře tak, jak vypadáte, je změna často to jediné, na co dokážete myslet. I kdyby mělo jít jen o tak zdánlivě malicherné věci, jako jsou řasenka a rtěnka.