4°C
Pořád se potýkáte s negativními reakcemi diváků na vaši postavu Jindry?
Už je to dobré. Ze začátku mě to ale hodně mrzelo. Četla jsem si o sobě na internetu mnoho hanlivých komentářů, překvapilo mě, jak mohou být lidé zlí. Pak jsem si ale řekla, že si z anonymů nemůžu nic dělat.
Role matky samoživitelky také nebude jednoduchá. Umíte si ji představit i v životě?
Umím, sama jsem vyrůstala bez tatínka, jenom s maminkou, takže mi tenhle model připadá normální. Takové situace zkrátka v životě jsou. Zajímavé je, že teď hraju samé role matek. Ve Švandově divadle jich mám dokonce pět, v Ulici mě to teď čeká, přitom sama matka nejsem.
Přitom s partnerem Lubošem Veselým, kterého si diváci Ulice jistě pamatují jako profesora Jana Kostku, tvoříte hezký pár už nějakou chvíli...
Já a Luboš jsme se poznali už v pozdějším věku. Když jsem děti mohla mít, nebylo s kým, a když už bylo s kým, příroda rozhodla jinak. Musím brát věci tak, jak jsou.
O adopci jste nepřemýšlela?
To by vzhledem k našemu zaměstnání nebylo fér. My se občas ani za celý den nepotkáme, musel by jeden z nás udělat ústupek a zůstat doma. Já jsem před třemi lety přišla do Prahy z oblasti, a tak bych teď chtěla pracovat sama na sobě, dokud ještě můžu. Luboš děti má, už je dokonce dědečkem. Je o patnáct let starší, ale mně už je čtyřicet a to už se věkové rozdíly stírají. Můj tatínek byl od maminky taky o patnáct let, asi to mám geneticky zakódované.
S vaší postavou Jindrou se Bedřich dopustil nevěry. Jakou zkušenost s nevěrou máte vy?
Asi jsem měla štěstí na muže, že mě nikdy nepodvedli, a já sama tu potřebu nemám.
Jaké to bylo naskočit do rozjetého vlaku Ulice s rolí, která lidem není příliš sympatická?
Zpočátku jsem měla jen pár natáčecích dní, takže můj nástup byl pozvolný a plynulý. A vzhledem k tomu, že jsem se tady potkala s Adrianem Jastrabanem (představitel Bedřicha Lišky), se kterým se znám asi šestnáct let díky olomouckému divadlu, bylo to pro mě jednodušší a měla jsem radost, že jsem tam s ním v partě. Tak jsem se tam pěkně zapasovala. Mám to v Ulici ráda, kolegové jsou fajn, ale i holky z maskérny, z cateringu...
Do Prahy jste přišla poměrně nedávno. Už jste si zvykla?
Už tady docela trefím, dokonce i autem už jezdím po Praze, toho jsem se strašně bála. Přišla jsem ze Šumperku, z malého městečka, kde bylo všude blízko, a když člověk zaspal ráno na zkoušku, byl za dvě minuty v divadle, to tady nejde. Zvykla jsem si, ale Praha je pro mě pořád hodně hektická.
Vzhledem k tomu, že s Ulicí už měl zkušenost i váš partner, radil vám?
Ani ne, ale prozradil mi, který režisér je větší pedant a vyžaduje přesný text a který ne. Hrozně mi fandí, to je to nejlepší, co od partnera může přicházet. Učíme se spolu texty ke společným projektům a navzájem se zkoušíme z textů k projektům, které společné nemáme.
Co se stane v Ulici po prázdninách? Podívejte se na ukázku:
Vše o seriálu Ulice se dočtete ZDE.
