2°C
Příkladem je případ 33leté maminky Eve. Eve neoplývá bůhvíjakou krásou, nemá dokonalou postavu a své přírodně zrzavé vlasy urputně barví na černo už od svých čtrnácti. Žádný make up, žádné jiné přikrášlení u ní ale nenajdete. Na otázku, zda chtěla někdy vypadat jinak, odpovídá, že ne, se svým zevnějškem je prý spokojená. Jenže uvěřit jí to lze jen stěží.
Miss všeho a všech
Při pohledu na její tříletou dceru Caroline, pochopíte proč. Malinová pusa s tunou lesku, tvářenka v růžovém odstínu, šaty s volány na ramínka, připomínající róbu na ples zahrádkářů, nalakované nehtíky. Eve má po domě fotky své dcery v tomto outfitu snad v každé místnosti. Těší se, až ji bude moci přihlásit na soutěž podobnou těm našim: Miss dítě, Miss mléko, Miss Alabama, Miss USA, Miss World, Miss Universe, Miss všeho a všech…
Malá Caroline netuší nic. Nemůže mít ze svého „atraktivního“ vzhledu ani radost, natož aby své matce jednu vrazila. „Nepřipomíná vám Cara tak trochu Barbie? Má těch panenek asi tři sta,“ říká hrdě, a jen těžko poznáte, zda si všechny ty bárbíny nekupuje pro sebe.
Jedním dechem dodává, že už se nemůže dočkat (Eve, ne Caroline) až její dcera odjede na 4 denní kurz pro malé krásky. Jeho cílem je naučit tří až pětileté dívenky (!) jak být tou nekrásnější Američankou ze všech…
Svět umělých panenek
V USA je tento kurz poměrně hitem a nevěřila byste, kolik matek má se svými dcerami podobné plány a ambice. To potvrzuje i obrovský úspěch soutěží krásy pro malé slečny. V každém státě jich najdete tucty…
Eve žije s dcerou sama, s manželem se rozvedli ještě, než se Caroline narodila, George prý nemohl být se svou ženou v jedné místnosti a příčilo se mu, jakým způsobem se jeho žena chystá vychovávat jejich dceru.
Eve se prostě uzavřela do svého vlastního světa, kde je jen ona, její dcera, panenka Barbie a touha po dokonalosti. Kam až tahle nesmyslná vize dojde? Co z Caroline bude, až jí bude dvanáct? Těžko říct. Snad bude tento případ odstrašujícím pro všechny mámy, které ze svých dětí chtějí Einsteiny, prezidenty nebo Karolíny Kurkové…
Názor americké psycholožky Emmy Kenny:
Posuzovat podobný případ je jako vrátit se zpátky do 19. století, kde se ženy posuzovaly ne podle toho, co dokázaly, ale podle toho, jak dobře vypadaly. Pokud rodiče pošlou své dítě na podobný druh akce, musí počítat s odsouzením. Ano, skutečně je nezvyklé poslat dítě místo klasického tábora do kurzu, kde se učí, jak se malovat, oblékat a usmívat. Nesouhlasím s tím, aby nosily malé dívenky make up, a šaty ve stylu Barbie.
Co je důležitější zjistit, je to, co k tomuto kroku rodiče vede. Touha realizovat své vlastní zmařené sny přes dítě? „Obyčejná“ záliba „ v krásno“? Záleží na tom, kam až tahle záliba může až zajít. Pokud by ovšem mělo dítě ztratit svou identitu i bezprostřednost kvůli tomu, aby vypadalo jako někdo cizí, pak je čas hospitalizovat jeho rodiče.
Jak to vidí redaktorky Blesku pro ženy:
Erika Pilátová, dcera Johanka (1,5)
Holky už to mají tak trochu v sobě. Dceři je rok a půl, a když náhodou najde na stole rtěnku, ví co s ní, když objeví kabelku, umí si ji elegantně přehodit přes rameno. Do lakování nehtů a podpatků má ještě daleko, ale mezitím nás čeká spoustu jiných zajímavějších věcí. Doufám, že bude mít trochu vyšší ambice, než se stát napodobeninou kusu plastu, i když fenomenálního. Chtít se stát Barbie považuji tak trochu za diagnózu a matky, které svoje dcery k něčemu takovému dokonce vedou, by měly navštívit psychoterapeuta, aby jim toho růžového démona z hlavy vyhnal.
Alice Rossi, dcera Adina (10 měsíců)
Musím přiznat jedno. Moje dcera má lepší oblečení než já. Ještě než se narodila, nakupovala jsem jak šílená. Ale vypadat jako Barbie? To fakt nikdy! Růžovým „kiki“ věcem jsem se zásadně vyhýbala. Balonové kalhoty, bílá košile, žabky... Ale ona stejně vypadá nejlíp ve špinavých tepláčcích z pískoviště…
Majka Dvořáková, dcera Anežka (14)
Nemám ráda, když se někdo šněruje do nesmyslných póz, a týrat děti kurzy pro barbíny, tahat je na konkurzy a snít o tom, že se z nich stanou hvězdy, mi přijde úchylné. Moje představa šťastného dětství je naprosto jiná: zablácené dítě, které běhá v teplákách po zahradě, šlape v loužích, hladí kočku a užívá si toho, že nemusí vůbec nic řešit.
