Příběh čtenářky: Jedno dítě mám raději – je to normální? | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Jedno dítě mám raději – je to normální?

4. července 2013 | 06:00

Je mateřská láska automatická, nebo jde o lásku třeba na desátý pohled? Fyzický kontakt těsně po porodu ještě nezaručuje okamžitou citovou blízkost, a některé matky se prostě téhle „jiné“ lásce musí učit. Ovšem co dělat v případě, že jedno dítě má matka raději než to druhé?

K tomu se ostatně přiznává i pětatřicetiletá Alena z Prahy, která tvrdí, že to tak cítí a že s tím nemůže nic udělat.

„Stydím se za to, ale prostě to tak mám. První dceru mám prostě radši, druhá se narodila předčasně a měsíc byla v inkubátoru a poprvé jsem ji držela v náručí až po měsíci. Když jsme se pak vrátily domů, můj vztah k ní nebyl stejný jako ke starší dceři. I teď, po šesti letech, si se starší dcerou si rozumím více, než s tou mladší,“ říká Alena.

Nedělat rozdíly – ale jde to?
Alena určitě není jediná matka, která se přiznává k tomu, že své děti nemiluje stejným dílem. Jen o tom ty ostatní třeba nemluví.

Jak říká psycholožka Tereza Beníšková, každý člověk je originál, takže je klidně možné, že matka může mít jedno dítě raději, než ty druhé. „Nejsme stejní, chováme se jinak a i lásku vzbuzujeme různě.

Je možné mít jedno dítě raději, než to druhé?
A je to přirozené a normální. Podle mě snad ani není možné, aby měl rodič rád více dětí úplně stejným způsobem. Podstatné ale je, aby měla matka ráda každé své dítě dostatečně, třeba za něco jiného a trochu jinak.“ 

Pokud ale máte pocit, že jedno dítě milujete výrazně víc než druhé, asi byste se nad tím měla zamyslet a poradit se s odborníky. Žádnému dítěti se nežije dobře s vědomím, že ho maminka nemá ráda. Takové „odstrkované“ dítě si pak nese do života spoustu traumat, která umí pronásledovat třeba až do smrti.

Mateřskou lásku budujte!
Někdy je to opravdu složité, jako v případě paní Dany, která začala své dítě „nenávidět“ v okamžiku, kdy ji opustil partner a nechal je oba na holičkách. Takové situace jsou samozřejmě náročné na zvládnutí, ale dítě by je nemělo pokud možno pocítit. 

Čtyřicetiletá Veronika, která má čtyři děti a každé s jiným mužem, to ale vidí jinak. Jak tvrdí, nikdy mezi svými dětmi nedělala rozdíly, i když by na to „měla nárok“ – první muž byl alkoholik a druhý agresivní tyran.

Kojení

A i když je tedy každé dítě naprosto jiné, k žádnému z nich neprojevuje více lásky. Dá se to tedy zvládnout! V případě, že bojujete s pocitem „nelásky“ k jednomu ze svých potomků, pak radíme:

•    Snažte se s každým dítětem trávit část odděleně.
•    Všímejte si jeho dobrých stránek a dělejte něco, kde se jeho vlohy přirozeně uplatní. Snadněji tak k němu najdete cestu.
•    Zkuste najít nějakou aktivitu, kterou můžete aspoň jednou týdně provádět spolu a ze které se budete radovat oba.
•    Dělejte s dětmi něco pro radost – společné zážitky jsou důležité.

Autor: iva