3°C
Pravděpodobnost, že se narodí zároveň, je jedna ku deseti milionům. A při přirozeném početí dokonce jedna ku sedmdesáti milionům. Maminka Lisa (35), táta Sean (34) i starší bráška Cameron (8) jsou z nich u vytržení. Stejně jako lékaři po celém světě.
Jana Chmelíková
Lisa a Sean se poznali v roce 1999 a osmnáct měsíců poté se narodil malý Cameron. S tím Lisa otěhotněla naprosto spontánně. „O to víc jsem ale byla v šoku, když jsem zjistila, že další dítě bude problém,“ vzpomíná na první okamžiky dlouhé cesty ke čtyřnásobnému štěstí. Cameron se narodil nouzovým císařským řezem a i když během porodu nebyly žádné další komplikace, Lise už se nevrátil menstruační cyklus. Několikrát na to upozorňovala svého gynekologa, ten ji ale vždy jen odbyl s tím, že chvíli trvá, než se všechno vrátí k normálu.
Doufání a zklamání
Když byly Cameronovi dva roky, rozhodli Sean a Lisa se pořídit mu sourozence. „Jenže když žena neovoluje, nemůže otěhotnět,“ vzpomíná na těžké chvíle Lisa. Ta musela na všechna možná vyšetření, ale žádné nedokázalo objasnit, proč se jí cyklus zastavil. Začala tedy podstupovat léčbu na podporu ovulace. V roce 2006 začala Lisa brát lék, který u 80 procent žen během půl roku zabere a 50 procent dokonce otěhotní. U Lisy to ale nezabralo, stejně jako následné stimulační injekce. „Stále jsme ale doufali, že se nám podaří počít přirozenou cestou,“ říká Sean. Lisa ale už tak optimistická nebyla a začala se poohlížet po možnosti umělého oplodnění.
Do třetice všeho dobrého
První embryo se uchytilo, po šesti týdnech ale Lisa potratila. A při druhém pokusu potratila znovu. Na potřetí ale všechno vyšlo a ujala se obě embrya, která jí lékaři vložili do dělohy. „Nikdy nás nenapadlo, že bychom mohli mít víc než dvojčata,“ vyprávějí nadšení rodiče. Pak ale šli na vyšetření a výraz lékařovy tváře je znepokojil. „Maminko, myslím, že budete mít trojčata,“ řekl ale a oběma se ulevilo. „Spadl nám kámen ze srdce. Asi bych nezvládla další komplikace. Po těch dvou potratech jsem byla na dně,“ přiznává Lisa.
Za okamžik se ale lékař ozval znovu: „Kdepak! Jsou to dokonce čtyřčata! Slyším tam čtyři srdíčka!“. V tu chvíli byli oba rodiče štěstím bez sebe. Nemohli věřit vlastním uším. „Ještě chvíli předtím jsem byl jednonásobným otcem. A najednou jsem si uvědomil, že ze mě bude pětinásobný táta,“ vypráví Sean stále se stejným úžasem, jako když se novinku dozvěděl.
Těžké rozhodnutí
Lékař je ale zároveň upozornil na možnost redukce plodů. Stáli tak před volbou, jestli jeden či dva plody odebrat, aby ty zbývající dva byly zdravé. Rozhodli jsme se nechat si děťátka všechna. „Žádný z doktorů nám neřekl, že podle nějakého vyšetření by měl být nějaký problém. Proto jsme se rozhodli nechat si je,“ vysvětlují situaci s odstupem. Holčičky se narodily předčasně, jak už to o mnohačetných těhotenství bývá. Na svět přišly v třicátém prvním týdnu. Kdyby se tak nestalo, lékaři by stejně pravděpodobně o pár dní později přistoupili k umělému vyvolání porodu.
„Nakonec jsou všechny čtyři naštěstí zdravé,“ říká s úlevným úsměvem Lisa. Od dvacátého pátého týdne těhotenství jí totiž lékaři píchali injekce na podporu vývinu plic miminek. Všechna čtyři děvčátka už týden po narození dýchala sama a nebyl žádný vážnější důvod k obavám. Císařský řez proběhl bez komplikací. Zatím rodiče čekají na výsledky genetických testů, aby si mohli být jistí.
„Předpokládáme, že jedna dvojčata jsou Heidi a Annabelle, protože vážily stejně, a druhá dvojčata jsou Hannah a Jessica,“ vysvětluje svoji teorii Lisa. Malý Cameron se na sourozence dlouho těšil, čtyři sestřičky si ale asi nepředstavoval. Role staršího sourozence se nicméně zhostil statečně. „Možná se teď několik let nevyspíme. Možná několik let nepojedeme na dovolenou a budeme si muset utáhnout opasky i jinak. Když se ale podíváte na ty čtyři uzlíčky, tak vám to nepřijde jako sebemenší problém,“ uzavírá hrdý tatínek.
Co na to Genetik:
„Je velkou záhadou, proč se vlastně embryo rozdělí a narodí se jednovaječná dvojčata,“ říká David Stejskal z centra reprodukční genetiky Gennet. Sám se s podobným případem, kdy by se narodila dvoje jednovaječná dvojčata, nesetkal. „Většinou se navíc při takto mnohočetných těhotenstvích přistupuje k redukci plodů. Nechat všechny bývá velmi rizikové,“ připomíná. A jak dodává, jednovaječná dvojčata jsou vždy rizikovější než dvojvaječná. Mají totiž společnou placentu a tudíž i přísun krve. Jedno miminko tak může utiskovat druhé a to se pak může narodit s vadou. Dvojvaječná mívají více možností, jak se do dělohy vejít, a navíc mají každé svoji placentu a tudíž i zdroj živin a krve.
