14°C
Cesta mi utekla rychle, takže jsme málem přejeli naši cílovou stanici. Ve spěchu jsem s Charliem vyběhla z vlaku, ušla pár kroků a uvědomila si, že mi něco chybí – batoh! Oba jsme ještě stihli vběhnout do vlaku, já vzala tašku a vystoupila. Ale už bez Charlieho! Zaváhal totiž na schodech a mezitím se automatické dveře vlaku zavřely. A já jsem zůstala stát a jenom zírala na vodítko, které mi zůstalo v rukou a jehož druhý konec vězel ve vlaku. Pomyslela jsem si, že nic horšího se už nemůže stát. Ale stalo se. Vlak se totiž začal rozjíždět! Vzpamatovala jsem se a zavolala na výpravčího, že mám ve vlaku psa. Naštěstí po této trase nejezdí žádné rychlíky, natož Pendolino, a tak se vlak už po pár metrech zastavil, dveře se otevřely a z nich, s výrazem obrovské radosti ze shledání, vyskočil Charlie. Omluvila jsem se průvodčímu, otočila se, letěla pryč a doufala, že mě začínající tma dostatečně skryje.
Šárka Bukovjanová, Pravice
