5 důvodů, proč dnešní rodiče nezvládají své rozmazlené děti | Pro ženy | Blesk.cz

5 důvodů, proč dnešní rodiče nezvládají své rozmazlené děti

  • Dítě někdy neposlouchá proto, že je zvyklé, aby bylo vždy po jeho
    19. července 2014 | 06:00

    Také se vám stalo, že jste se marně snažili přesvědčit dvou tříleté dítě, aby prostě udělalo to, co chcete? Jenže ono si místo toho lehlo na chodník, začalo kolem sebe kopat a když jste ho tiše nepomenuli, začalo navíc ječet tak, že se otočili i ti, kdo si vás zatím nevšimli? Nechceme u svých potomků používat používat přísnou prušáckou výchovu, ale víme, že ani úplná volnost není dobrým řešením. Kombinujeme různé výchovné přístupy, přesto nám batolata a předškoláci někdy přerůstají přes hlavu. Proč? A máme vůbec jasno v tom, jaké děti chceme? Takové, které vždycky poslechnou, ale jsou zároveň poněkud zakřiknuté nebo naopak takové, které mají vždycky spoustu nápadů, i když některé z nich se nám zrovna nehodí? 

  • Máme z nich strach, nechceme slyšet, jak se vztekají

     

    Tohle určitě znáte. Připravujete potomkovi svačinu, nesete mu oblíbený rohlík s máslem na zeleném talířku, když dítě náhle začíná nabírat, že chce talířek modrý. V tenhle moment většina rodičů udělá tu chybu, že v zájmu zachování klidu rychle vymění talířek za ten požadovaný, ještě než se dítě pustí do hlasitého jekotu. Špatně! Kdo je tady pánem situace? V momentě výměny nádobí se jím stává dítě, přitom autoritou by tu měl být rodič. Samozřejmě, bude u toho něco křiku, což vám nebude příjemné, ale potomkovi se tak dostane nenápadného výchovného poučení, že nemůže být vždy po jeho. A vy si tak ušetříte pár horších scén do budoucna. A nemá smysl si nalhávat, že se přece tolik nestalo, protože výměna talířku zabere dvě vteřiny a vás to nijak neobtěžovalo.

  • Nejsme si jisti tím, co děláme a také nám chybí důslednost

     

    Chcete například potomka naučit, aby spal ve své postýlce a přestal v noci zabírat půlku té vaší? Uspějete jedině tehdy, pokud budete přesvědčení o tom, že to tak je správně – jakmile začnete  - a to ještě před dítětem – řešit, že se vám po něm a jeho kopání po nocích vlastně bude stýskat, nemáte šanci. Batolata i předškoláci jsou mimořádně bystří, pokud mají poznat naši výchovnou nejistotu. Podobné je to s důsledností. Díky ní dokážete zázraky, ale jsme na cestě do rozmazlených pekel, když budeme ve stejných situacích vydávat různé pokyny – jednou dítěti dovolíme na návštěvě křičet, podruhé ne. Jednou mu dovolíme, aby si jídlo vzalo k oblíbené pohádce v televizi, podruhé ne a tak dále. Ještě spokojenější potomci budou, když zjistí, že co nepovolí máma, za rohem schválí táta.

  • Neříkáme potomkům, jak by se měli chovat - třeba v restauraci

     


    „To víte, děti.“ Jakmile začnete omlouvat chování svých potomků touhle nebo podobnou větou, jdete na to úplně špatně. Samozřejmě, tříleté dítě nezvládne sedět dvě hodiny na klavírním koncertu, taky ho tam žádný soudný rodič nevezme. Ale proč by v neděli odpoledne nebo na dovolené nemohlo zvládnout třeba dvacet minut v kavárně, kde si s jeho otcem chcete dát kávu, abyste pak mohli pokračovat v obrážení dětských hřišť?

    Až na několik hodně divokých výjimek (ano, hyperaktivita je často výmluvou, za kterou rodiče schovávají svou nechuť k důslednosti) to většina dětí dokáže. Rodiče to po nich však musí chtít a musí na svém požadavku trvat. Týká se to také nákupu, kde není dítě potřeba pokaždé uplácet vajíčkem s hračkou, cesty autem, která se může obejít bez křiku, z něhož zaléhají uši, či návštěvy u nahluchlé tetičky, která nesnáší drzé děti. 

  • Upřednostnili jsme potřeby dětí před těmi svými a teď se divíme

     

    Je přirozené, že se rodiče starají o své děti, koneckonců příroda je k tomu předurčila. Ale nikde není psáno, že je to potřeba každý běžný den dělat ze všech sil. Pokud se chcete večer s partnerem podívat na pěkný film a v klidu si k němu dát dvojku vína a místo toho už hodinu přesvědčujete dítě, že by mělo jít spát, děláte někde chybu. Potomek by měl vědět, že teď chcete být jen s jeho tátou – nepotěší ho to, ale rozhodně to nijak neohrozí jeho duševní vývoj ani kvůli tomu nebude pozadu za vrstevníky.

    Pokud patříte k rodičům, kteří jsou ochotní běžet přes celou ZOO pro pití, protože dítě kníklo, že má žízeň, dobře vám tak. Ale můžete si být jistí tím, že by nezemřelo žízní, ani kdyby napít dostalo tehdy, až dojdete k nějakému stánku nebo pítku. Mnoho rodičů má navíc pocit, že dítě je třeba každou bdělo chvilku rozvíjet, a proto neváhají investovat čas ani peníze do superchytrých hraček a všelijakých kurzů a pak jim nic z toho nezbude pro ně samotné, o energii na nějakou sólo aktivitu ani nemluvě. To asi taky nebude úplně v pořádku, že? 

  • Chytrá elektronika jako rodičovská berlička aneb přes klávesové zkratky k rozmazlenosti

     

    Je skvělé, když můžete nudící se dítě v letadle, vlaku či autě zabavit pomocí her na tabletu nebo když můžete udržet nemocné dítě v posteli díky tomu, že mu budete pouštět pohádky na notebooku. Ale schválně si přiznejte, kolikrát šoupnete dítěti nějaký chytrý přístroj, třeba svůj mobil, protože ho potřebujete nějak zabavit, když vaříte večeři nebo si chcete přečíst zajímavý článek. A ještě si namlouváte, že se díky tomu rozvíjí, protože se učí zvuky zvířat, písmenka nebo číslice… Jenže se tím bohužel také učí, že když se bude chtít zabavit, stačí zmáčknout nějakou tu klávesovou zkratku nebo sáhnout na dotykový displej.

    Děti se přitom občas potřebují nudit, aby si přes otravné frlflání a pofňukávání vymyslely vlastní zábavu  - naprostá většina z nich to dokáže sama od sebe, ale příliš častým podstrkáváním chytré elektroniky o tuhle dovednost přicházejí. Jistě, dnešní matky to mají těžší v tom, že kolem sebe neustále nemají širokou rodinu včetně babiček a tetiček, které by dítě občas zabavily a zároveň přirozeně zkorigovaly výchovné chyby. Na druhou stranu však mají díky pračkám, myčkám nebo sušičkám více času. Důležité je najít v tom všem nějaký zlatý střed. 


Diskuse ke článku
.