14°C
1. září 1985 se ale všechno změnilo, protože Titanic přece jen někdo našel. Do té doby se dlouhá léta o to mnozí badatelé jen bezúspěšně pokoušeli. Slavným objevitelem se stal oceánograf Robert Ballard. Otázkou bylo, zda k tomu přistupovat jako k senzaci a Titanic vědecky zkoumat, anebo zachovat úctu mrtvým a nechat vrak na pokoji.
Nález vraku Titanicu vyvrátil legendy
Vrak lodi, která byla skutečným Titanicem, jenž se potopil v roce 1912, v hloubce 4 km na souřadnicích 41° 43' 55" severní šířky a 49° 56' 45" západní délky nalezl začátkem září Robert Ballard, který se tímto činem proslavil. Pro mnohé badatele bylo v dřívějších letech takřka nemožné dostat se po technické stránce takto hluboko až na dno oceánu.
Třikrát se o nalezení vraku pokoušel texaský naftař Jack Grimm, ale neúspěšně. Robert Ballard měl původně za úkol s plavidlem Argo vystopovat dvě ztracené americké jaderné ponorky, za jejichž nález měl být odměněn právě financováním výpravy za účelem hledání Titanicu. To byl ostatně jeho sen, o Titanic se zajímal už takřka deset let předtím.
Ponorka Argo pak pomocí svých kamer úspěšně nalezla lodní kotel a průzkumníci druhého dne potvrdili nález lodního trupu Titanicu. V dalších dnech byla objevena lodní záď nacházející se asi 650 metrů od přední části lodi. Tímto se zjistilo, že loď byla při nárazu na ledovec přelomena na dvě velké části a nepotopila se celá, jak vyprávěla legenda.
Zjistilo se, proč se loď potopila
Průzkumník zjistil, že loď původně neměla hned velkou trhlinu, ale našlo se šest otvorů velkých zhruba jeden metr čtvereční, které způsobil ledovec. Díky těmto dírám začala destrukce lodi, která se začala potápět. Obrovský tlak vody nevydržela křehká ocel s vysokým obsahem síry, ta ztěžkla a začala klesat, navíc kvůli problémům s tlakem nastal výbuch, který tak celou loď rozdělil na několik částí.
Na palubě tehdy cestovalo přes 2 000 osob, ale záchranných člunů bylo málo. Bezpečnostní opatření byla značně podceněna a nikdo nečekal, že by se taková luxusní loď vůbec mohla potopit. Podle přibližných součtů po ztroskotání Titanicu přišlo o život asi 1 522 lidí, přičemž počty utopených a zachráněných opravdu nejsou přesné.
Na záchranné čluny se měly přednostně dostat ženy a děti, poslední přeživší osobou z Titanicu byla Millvina Deanová, která ve věku 97 let zemřela v roce 2009. Na lodi tehdy cestovala se svou matkou a sestrou. Bohužel však těžko mohla vypovědět o tom, co se stalo, protože tehdy byla devítitýdenním kojencem. Výpovědi v dřívějších letech však poskytli jiní.
Vykrádání hrobu a neúcta k obětem
Poté, co byl objeven vrak lodi, nastalo postupné několikaleté vyzvedávání předmětů ze ztroskotané lodi. Během sedmi výprav z let 1987 až 2004 tak vědci nalezli více než 5 000 předmětů, včetně kusu trupu lodi, který vážil 17 tun. Všechny tyto nálezy se pečlivě hlídají a konzervují, vidět je můžete na mnoha historických výstavách po celém světě. 300 předmětů z Titanicu bylo k vidění také v Praze a v Brně. Od roku 1994 je oficiálním držitelem práv na vyzvedávání věcí z Titanicu společnost RMS Titanic.
Jenomže v době objevení Titanicu a vyzvedávání předmětů se začali lidé, a zejména rodiny obětí, bouřit. Bylo to pro ně něco jako vykrádání hrobu a neúcta k tragicky zesnulým a jejich pozůstalým. Domnívali se, že potopená loď by měla zůstat v klidu tam, kde je. Bylo to pro ně jako otevírání hrobu a oživování dávného traumatu. Navíc také hrozilo, že skutečně někdo nalezený vrak vykrade a bude se na tom všem jenom přiživovat.
Ať Bůh požehná těmto duším
Nejvíce proti tomu brojila Velká Británie, ta se ostatně také stala prvním prvním signatářem dohody, jejímž cílem bylo zvýšit ochranu potopené lodi před poškozením nebo vyrabováním. Robert Ballard si to uvědomil a vrak prohlásil za mezinárodní námořní památník. Při jedné ze svých výprav také na toto místo umístil pietním tabuli.
„Titanic leží v hloubce 13 000 stop na mírně se svažujícím dně alpského typu s výhledem na malý kaňon opodál. Jeho příď směřuje k severu a loď sedí vzpřímeně na dně. Není tam žádné světlo, které by proniklo tak hluboko, a je zde pouze nepatrný život. Je to tiché a klidné místo vhodné k odpočinku památky největšího námořního neštěstí. Ať to tak navždy zůstane a Bůh požehná těmto duším,” sdělil krátce po objevu Robert Ballard.
