Mohl za to vědecký institut?
Čtyřicetiletá fotografka vědeckého institutu ve Velké Británii Janet Parker zemřela na pravé neštovice v době, kdy už si svět myslel, že byly dávno vymýcené. To byl pro všechny naprostý šok. Jak se to mohlo stát? Původní diagnóza jejích příznaků nebyla správná, lékaři se domnívali, že má jen plané neštovice. Jenomže Janet bylo hůř a hůř, sotva se doplazila do nemocnice. To už byla tak slabá, že nedokázala sama ani stát, natožpak chodit.
„Pamatuji si, že vypadala hodně mizerně a měla hodně dramatickou vyrážku,“ popsala jedna členka lékařského týmu, který se o nebohou Janet staral. Brzy nato dostali lékaři z laboratoře zprávu a ta byla naprosto jednoznačná: Jde o pravé neštovice, které se naposledy objevily před rokem někde v Somálsku. Vypukla panika a lékaři se obávali, že se může objevit množství dalších případů včetně lidí, s nimiž Janet Parker byla v kontaktu. Všichni její blízcí i rodina tak museli odejít do karantény. A řešilo se, kde se žena vlastně nakazila.
Odpověď byla jednoduchá: Janet Parker pracovala jako fotografka výzkumného týmu Lékařské fakulty Birminghamské univerzity ve Velké Británii, kde se samozřejmě nacházela i laboratoř, která se věnovala výzkumu vakcinace pravých neštovic. Za celý výzkum zodpovídal uznávaný virolog, profesor Henry Bedson, který navíc sám potvrdil jasnou diagnózu Janet Parker. Bohužel virolog musel poté tzv. chodit kanály a sám si vše dával za vinu. Kvůli tomu, co se stalo, se na něj svalila vlna kritiky a podezření, že kvůli jeho nedbalosti virus unikl z laboratoře.
Smrt nechodí pro jednoho
Aby toho nebylo málo, všem bylo brzy jasné, že nakažená žena nepřežije. Oslepla a začaly jí selhávat ledviny, nakonec dostala zápal plic. V nemocnici ležela už několik týdnů a její stav se jenom zhoršoval. A protože neštěstí obvykle nechodí samo, v té době zemřel na infarkt její otec, který zřejmě podlehl velkému stresu a psychickému tlaku. Do třetice se stala další tragédie, virolog Bedson vyřešil obrovské problémy a pocity viny tím, že si sám vzal život a v kůlně u svého domu si prořízl hrdlo. V dopise na rozloučenou stálo: „Je mi líto, že jsem ztratil důvěru, kterou do mě a mé práce vložilo tolik mých přátel a kolegů.“
Za necelý týden zemřela Janet Parker, která neštovicím podlehla měsíc ode dne prvních příznaků. Stalo se to 11. září 1978. A právě tato žena je považována za poslední oběť pravých neštovic.
Jedna záhada za druhou
Virolog Bedson byl pak o rok později posmrtně soudně zbaven veškeré viny pro nedostatek důkazů. Určitě za to nemohl, Janet Parker se mohla nešťastnou náhodou nakazit jakkoli, například při kontaktu s kontaminovanými laboratorními pomůckami. Velice zajímavé však je, že v té době se u nikoho jiného žádné příznaky pravých neštovic neprojevily. Odnesla to pouze ona, a to takto dramaticky. Hovořilo se také o nákaze její matky, která kvůli tomu nemohla přijít na pohřeb své dcery, protože musela být v karanténě, ale žádné vážné příznaky nemoci neměla a uzdravila se.
Skutečná příčina se stává zajímavým fenoménem a předmětem spekulací, někdo by vše mohl svést klidně i na okultní jevy. Dodnes se totiž nepodařilo zjistit, jak přesně k tomu všemu vlastně došlo.
Neštovice jako biologická zbraň
Světová zdravotnická organizace WHO pak v roce 1980 vyhlásila pravé neštovice za vymýcené a žádné další případy se již nikdy neobjevily. Vzorky byly zničeny, ze studijních důvodů jsou jen některé viry uchovávány v laboratořích v USA a Rusku, kde k nim má přístup pouze malá hrstka vědců. Stejně jsou uchovávány dávky vakcíny pro jistotu, kdyby se náhodou zase někdy něco stalo. Nikdo si ani není jistý tím, zda by se virus neštovic nedal získat z hrobů těch, kteří na neštovice zemřeli.
Uschované viry pravých neštovic se ale mohou zneužít jako biologická zbraň, ostatně v dějinách lidstva se něco podobného stalo, například když kolonizátoři dobývali indiánská území v 18. století a záměrně přinesli indiánům nakažené deky.
A jak to bylo s očkováním? Ještě že jej v 18. století anglický lékař Edward Jenner vymyslel, když k výrobě vakcíny použil virus kravských neštovic. Zpočátku tomu lidé nevěřili, ale pak se ukázalo, že očkování funguje. V Československu se začalo povinně očkovat v roce 1919 a od roku 1979 se už očkovat nemuselo.
