2°C
Jiný systém už v porodnici
Za komunismu se od dnešní doby lišilo i vše, co souviselo s narozením miminka. Jiná byla délka pobytu v porodnici, která byla obvykle delší, a lišil se i samotný přístup lékařů a zdravotnického personálu k rodičkám. Na rozdíl od současnosti měli tatínci přístup k samotnému porodu přísně zakázán, což se změnilo až v roce 1994, kdy v předchozím roce směli poprvé dva vyvolení tatínkové na zkoušku k porodu.
Nejen samotní rodiče, ale také děti byli hned po narození od maminky většinou separováni. Děti a maminky se setkávaly pouze během krátkého času na kojení, což si dnešní ženy už asi dokážou představit jen těžko. A hned v porodnici se fasovaly i látkové plínky, protože se ještě nepoužívaly ty jednorázové. Oproti dnešním prý měly horší absorpční vlastnosti a byly většinou vyrobeny z nepříjemného kousavého materiálu.
Jesle byly nezbytným pomocníkem při krátké mateřské
Ani mateřská, respektive rodičovská dovolená nebyla za komunismu zdaleka dlouhá tak, jako je tomu dnes. Zatímco v současnosti mohou být novopečené maminky s dítětem doma klidně i čtyři roky, dříve trvala mateřská sotva šest a půl měsíce. Jediným řešením pro rodiny, které neměly možnost hlídání od babiček a dědečků, byly jesle. Tety v jeslích tak musely hlídat skutečně hodně malé děti, které si mnohdy spolu kvůli nízkému věku ani nedokázaly hrát, naopak ještě potřebovaly přebalovat.
Školka a škola ve znamení komunistické propagandy
Už ve školce se malé děti setkávaly s komunistickými hesly, motty a výchovou v souladu s totalitním režimem. Učitelky dětem tvrdily, že místo Ježíška jim dárky o Vánocích přinese Děda Mráz, a učily je písničky a básničky opěvující režim. Děti je potom ve stejných látkových punčochách nejen o besídkách dojemně přednášely rodičům, kterým bylo právem do pláče, ovšem těžko říct, zda pouze dojetím...
Také ve školách výuka dětí podléhala přísné režimové cenzuře. Učily se ruštinu, fasovaly recitační Puškinův památník a z nástěnek na ně koukala oslavná politicky orientovaná hesla. O učebnice a pomůcky se rodiče moc starat nemuseli, ty, které byly režimem schválené, se fasovaly ve školách při prvním zvonění.
VIDEO: Jak vypadaly dětské pokoje za komunismu? Podívejte se:
Pionýrské tábory, hřiště a žádný počítač
Dětství komunistické mládeže se podstatně lišilo i z hlediska trávení volného času. Protože tehdy v domácnostech ještě žádné počítače, tablety ani chytré telefony nebyly, musely se děti zabavit jinak. Kromě mončičáků, igráčků, oranžové tatry, céček a dalších hraček, které nesměly chybět ve sbírce žádného z dětských pokojíků, jim k zábavě sloužily také švihadla nebo obyčejná dlouhá guma, se kterými si vydržely hrát na hřišti venku dlouhé hodiny.
Přes léto se pak větší děti zocelovaly pobytem na pionýrském táboře, kde se kromě hraní táborových her učila mládež také praktičnosti, pořádkumilovnosti, poslušnosti vůči režimu i odvaze při plnění bobříků.
Na to, jak vypadalo dětství za socialismu, se podívejte do GALERIE.
