Stalo se mi to, co mnohé jiné ženě. Opustil mě manžel po dvaceti letech manželství. Děti odrostlé, já o deset kilo víc, než když jsme se poznali. Jak jednou František, můj muž, odpověděl, když jsem se ho ptala, zda opravdu musí pořád zírat do bedny a zda by nechtěl si se mnou třeba chvíli povídat: „Vždyť my už jsme si všechno řekli.“ Mně bylo čtyřicet tři let, Františkovi čtyřicet šest a slečně recepční v autosalonu, kterému můj muž šéfoval, dvacet sedm.

Bylo mi divné, že chodí z práce čím dál tím později. Časem se navíc začala přidávat ta nejotřepanější klišé, která provázejí nevěru. Dlouhé sprchování, hektolitry voňavky, víkendové služební cesty, neustálé esemeskování provázené přiblblým úsměvem. Nejsem padlá na hlavu ani slepá, takže mi bylo poměrně rychle jasné, odkud vítr fouká. Když jsem se na recepční Simonu (která mimochodem vypadala jako já před dvaceti lety) svého muže zeptala, vždycky následovalo rudnutí, koktání, pokašlávání a kopnutí tématu do autu. Občas mi vyčítal, že jsem příliš racionální a praktická. Asi jsem. Začala jsem totiž racionálně, prakticky a celkem bez emocí uvažovat o tom, jak tahle šaškárna může dopadnout. A dopadla komicky, alespoň z mého pohledu.

Od stromečku šel rovnou k milence, sex s ní jsem slyšela on-line

Po pár měsících trapného kličkování, zapírání a následně i obviňování jsme se nakonec rozvedli. Druhá svatba (Františkova) na sebe nenechala dlouho čekat, stejně jako jedno dítě a vzápětí i druhé. Františkovi táhlo na padesát, doma měl mladou, i když už zdaleka ne tak usměvavou a udržovanou ženu a dva roztomilé chlapečky, kteří podle toho, co exmanžel svěřil našim dětem, řádili od rána do večera jako Černá ruka. Moje dcery mi s mírnou škodolibostí líčily, jak se táta nejdřív strašně těšil na miminko, na to, jak bude jezdit s kočárkem a dovádět na pískovišti. Realita ovšem byla zalitá sluncem méně než jeho představy.

Čtenářka Pavla: Manžel mi byl nevěrný dva roky. Peklo nastalo, když vztah ukončil

Ze svého sportovního vozu přesedlal se zlomeným srdcem do kombíku, kam se – na rozdíl od sporťáku – vešly kočárky. Dovádění na pískovišti se ukázalo jako nejen nudné, ale i poměrně vyčerpávající a nebezpečné. Heksnšus byl na denním pořádku a věčné rozdupávání báboviček se taky trochu zají. O víkendu nejezdil na golf, nýbrž na nákupy, do skákacího hradu, případně na pohotovost, neboť jeho synkové byli živí kloučci a působili řadu zranění sobě i svému okolí. Manžel měl zkrátka smůlu v tom, že už zapomněl, jaké to je mít malé děti. A dvojnásobnou smůlu měl, že si nechtěl připustit ty dva křížky navíc. Dnes, když ho potkám na ulici, není ani načesaný, ani navoněný, ale ztrhaný a upatlaný, v lepším případě od rozžvýkaných sušenek. Někdy mám, možná trochu sebevědomě, pocit, že se na mě kouká skoro zjihle… 

Čtenářka Marta, foto: ilustrační

6 + 3 užitečných tipů, jak zachovat ručníky voňavé a měkké

Velký horoskop na prosinec: Berani by si měli dát pozor při řízení a Lvi si hlídat emoce