Štefana jsem potkala v naší městské knihovně, když mi bylo třiadvacet. Tehdy jsem hltala romantické příběhy, a kdybych si měla všechny knihy kupovat, nevešla bych se za chvíli do bytu. Nejdřív jsme po sobě pokukovali, pak se osmělil a pozval mě na kafe z automatu. Byl tichý, milý, přemýšlivý, pravý opak všech kluků, které jsem do té doby měla. Za dva roky jsme se brali a po nějakém čase se nám narodily dvě děti.

Spořádaný sex

Samozřejmě že jsme měli období hádek nebo neshod, celkově je ale naše manželství úplně v pohodě. Žádná dramata, scény, nevěry, dokážeme jeden druhému vyjít vstříc, na druhou stranu ani jeden z nás nemá nějaké extra požadavky. A takhle to vypadá i v posteli. Spořádaný, vstřícný sex, sem tam s nějakými inovacemi.

Příběh čtenářky Petry: Přála jsem si, aby mi konečně byl nevěrný!

No a na inovaci jsem pomyslela, když se Štefanovi blížily pětačtyřicáté narozeniny. Pořád jsem nedokázala vymyslet, co mu originálního dát, až mne inspirovala kamarádka, která nafotila manželovi své akty. Úplně mě to nadchlo!!! Doma chodím v poslední době v pohodlných teplákách, takže sexy prádlo nebo vkusná nahota mi přišly jako skvělé zpestření.

Všechno je jinak

Strašně jsem se u fotografa styděla. Jenže on byl pochopitelně na takové chování zvyklý, takže jeho profesionální přístup, lichotky a lahev vína udělaly své. Vyšlo z toho pár fakt pěkných fotek, nejen v prádle, ale třeba i s dresem manželova oblíbeného fotbalového klubu. A také černobílé akty. Hodně jsem se těšila, až to Štefan uvidí. Málem jsem nepřežila ten měsíc, který zbýval do jeho narozenin. Představovala jsem si, jestli oněmí úžasem nebo jestli se na mě hnedka vrhne. Ale jak už to tak bývá, realita překoná opravdu všechny představy.

Čtenářka Iveta: Tušila jsem, že něco skrývá! Manželka a děti mě ale nenapadly

Album jsem mu předala večer, když už děti spaly. Zapálila jsem svíčky, vzala si na sebe hezké šaty a zašeptala jsem, že pro něj mám ještě jedno překvapení. Štefan si rozbalil balíček a skutečně oněměl. Nejdřív jsem myslela, že úžasem. Když ale fotky prohlížel jednu za druhou s naprosto kamenným obličejem, začalo mi pomalu docházet, že to asi úžas nebude. Album si doprohlédl, polkl a poděkoval. A pak si šel číst. Jeho reakci jsem absolutně nechápala – když jsem se ho ptala, jestli se mu to líbí, řekl, že ano. A to bylo všechno. Pochopila jsem, že něco není v pořádku, ale rozhodla jsem se, že se v tom pro tu chvíli nebudu babrat.

Jak dlouho ještě?

Jenže v podobné náladě byl Štefan další den. Nemluvil, když jsem se ho ptala, jestli je to kvůli albu, mlčel. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Každý den jsem se snažila přijít na to, co mu konkrétně vadilo. Bez úspěchu. Asi po čtrnácti dnech jsem to nevydržela a udělala scénu, snad první pořádnou v našem životě. Vybalila jsem na něj, že jestli mu něco vadí, tak je "snad dospělej", aby mi to řekl. Že snesu cokoliv, ale ne být za pitomce, se kterým nemluví. A Štefan se konečně vymáčkl. Přiznal se, že ho samotného jeho reakce zaskočila, ale že mu to prostě nebylo příjemné. Představa, že se takhle nakrucuju před cizím fotografem, je mu odporná, ale zároveň se za tuhle reakci stydí. Protože jako správnému chlapovi by se mu jeho žena měla takhle líbit. I když mi to nebylo úplně příjemné slyšet, byla jsem ráda, že se vymáčkl.

Téma fotky jsme dali na chvíli k ledu, později jsme se k tomu občas vrátili a dneska už se tomu dokážeme i zasmát. To proklaté album máme stále někde doma, zatím si ho ale pro zpestření intimních chvil neprohlížíme.

Čtenářka Dita