Vůbec si nedovedu představit, jaké to asi musí být nemít v podstatě kompletní ani jednu končetinu. Při pohledu na Harveyho Phillipse z Velké Británie ale člověk získá neuvěřitelné množství optimismu. Vždyť na jeho tváři nejsou známky tíhy, stresu nebo zármutku. Naopak – je na něm vidět, že si život užívá.
Záchrana života
Když mu byl necelý rok, prodělal meningokokové onemocnění, v důsledku čehož přišel o obě nohy pod koleny, o předloktí pravé ruky a prsty levé horní končetiny. Když byl malý, místo klasických protéz, jak si je většina z nás představí, měl plastikové krytky, které mu chránily pahýly nohou.
Po nich se pohyboval a se záviděníhodnou elegancí a pohodou dělal snad vše, co vás napadne. Třeba ve čtyřech letech chodil se svou starší sestrou na balet. Opravdové "dospělé" protézy dostal, až když povyrostl. "Nezná slovo ne. Cokoliv si umane, že dokáže, tak to prostě jde udělat," říká jeho maminka Louth.
Na krku do konce života
Podle jejích slov z Harveyho od mala srší energie a vždycky si najde způsob, jak to či ono udělat. I když si do fotbalového míče nekopne stejně jako jeho kamarádi s nohama, on vždycky přijde na to, jak to udělat po svém. Z čehož má jeho maminka velkou radost, samozřejmě. Lékaři jí totiž tehdy říkali, že chlapec nebude schopen sám ničeho a že ona se o něj bude muset "na věky věků starat".
Což ji, tehdy svobodnou matku tří dětí, logicky vyděsilo. Nicméně rozhodla se, že se nikdy nevzdá a bude dělat vše pro to, aby svému synovi zpříjemnila život. Ve třech letech mu lékaři provedli řez skrze pahýl ruky, aby v ní snáze mohl držet třeba příbor nebo pastelky. Velmi rychle se pak naučil fungovat sám.
Olympijská naděje?
Přes všechny možné aktivity se dostal až k plavání, kterému zcela propadl. Nyní vyhrává všechny možné plavecké závody pro sportovce s tělesným postižením. I když se zdá, že pohyb mu nedělá sebemenší problémy, pořád je nutné myslet na to, že je to chlapec, který nemá obě nohy, a pohyb na klasických protézách je vždy obtížnější.
V městečku Lincolnshire, kde se svou rodinou žije, je velmi znám, a to nejen pro svůj osud, ale právě i pro plavecké úspěchy. A tak se tamější policejní sbor rozhodl, že mu chce společně nějak pomoct, aby se mohl stále zdokonalovat a mohl získávat čím dál tím větší fyzickou sílu. Policisté tedy udělali sbírku, ve které vybrali přes třináct tisíc liber. Za ně mu rodiče mohli pořídit nové titanové protézy, které mu pohyb usnadní.
"Běhání je teď pro mě mnohem snazší," raduje se chlapec. Důvod, proč se policisté rozhodli sbírku uspořádat, je více než prostý. Chtěli jen chlapci dopřát větší svobodu, kterou mu osud vzal. Uvidíme, třeba o Harvey Phillipsovi uslyšíme na některých příštích letních olympijských hrách.