Z počátku to ještě šlo, ale časem se z něj vyklubal větší násoska, než ti před ním. A navíc i násilník. Když se večer dopotácel domů, pustil se do mě, že jsem neuklidila, neučím se, není vyleštěné zrcadlo v koupelně, vycíděné boty a prý mě nebude živit zadarmo. Prostě hledal záminku, kde se dalo. Když jsem oponovala, chytil mě a nafackoval mi. Prostě jsem mu ležela v žaludku a on hledal jakýkoli důvod, aby mě mohl zbít.

Hrozné ale bylo ještě něco jiného. Místo, aby se mě moje máma zastala, uklidila se před našimi hádkami do jiné místnosti a dělala, že nevidí a neslyší. „Nemáš ho provokovat, sama si za to můžeš,“ vyčítala mi. Matčina proměna byla neuvěřitelná. Byla prostě na tom chlapovi totálně závislá. Bála se, že zase zůstane sama a byl pro ni lepší gauner než nikdo.  

Útěk z domova

Jednoho dne ale míra přetekla. Už jsem spala, když mě probudil Josef. Vrátil se z hospody a potmě vlezl ke mně do postele! Ještě teď cítím, jak ke mně tmou zavanul odporný pach natráveného alkoholu. Vyletěla jsem z peřin se strašlivým křikem! Matka přiběhla z ložnice a - pustila se do mne! Jen v košili a v slzách jsem vyběhla do tmy, ven z bytu.

Naštěstí jsem měla kam jít. O pár bloků dál bydlela moje babička. S matkou se kvůli jejímu střídání partnerů dávno nepohodla a Josef jí nebyl sympatický hned od začátku. Když jsem se u ní vybrečela, dohodly jsme se, že se k ní přestěhuju. Matka nic nenamítala, byla ráda, že nebudu Josefovi doma překážet a on jí neuteče. Naše vztahy pak ochladly na bod mrazu a skoro jsme se nestýkaly. Nikdy bych nevěřila, že mě vlastní matka vymění za chlapa a ještě k tomu takového.

Boží mlýny

Po maturitě jsem se strašně zamilovala do Honzy a chystali jsme svatbu. Mámě jsem o tom ani neřekla, bála jsem se, že by přišla i s Josefem, a toho bych tam opravdu nesnesla. Do svatby zbývaly dva týdny, když někdo v noci začal bušit na dveře. Když jsme otevřeli, jako by do mě uhodil hrom. Stála tam matka v noční košili, slzy na tvářích se míchaly s dešťovými kapkami.

Pozvala jsem ji dál, sice váhavě, ale když jsem viděla, v jakém je stavu, nešlo ji odmítnout. Sama jsem si vzpomněla na tu noc, kdy mě v podobném stavu zachránila babička. Matka s pláčem vyprávěla, jak se z Josefa postupem času stal úplný tyran, ale jak měla strach ze samoty a raději snášela hádky a ponižování, než věčné ticho mezi čtyřmi stěnami. „Jsem slaboch, promiň, provinila jsem se na tobě,“ prosila mě poprvé po pěti letech o odpuštění.

Co jsem měla dělat? I když jsem jí odpustit ještě dlouho nedokázala, byla to stále moje máma a vyhodit ji bylo ještě těžší. Druhého dne ráno s ní šel Honza do jejího bytu pro věci. Josef ani nevylezl ze svého pelechu, kde vyspával opici. Od té doby matka bydlela s námi a Josefa jsme se snažili dostat z jejího bytu. Svatbu jsme odložili a veškerou energii věnovali řešení matčiny situace.

Vypudit Josefa trvalo půl roku a nakonec ho musela odvést policie. Matka se nastěhovala zpátky a my konečně vystrojili svatbu. Bylo těžké matce odpustit, ale když jsem viděla, že skončila sama - přesně tak, jak se nejvíc bála - bylo mi jí líto. Dnes mi pomáhá s mojí dvouletou dcerou a já doufám, že bude lepší babička než matka.