S Davidem jsem se seznámila před třemi lety. Náš vztah začal jako nezávazný flirt na jednom vánočním večírku. David byl zadaný, já to brala jako jasnou věc. Přesto jsme se čas od času vídali, David se během dvou měsíců s partnerkou rozešel, a my jsme tak vytvořili oficiální pár. Všechno klapalo, časem jsem zjistila, že jsem u Davida častěji než ve svém bytě, tak jsem ho pronajala kamarádce. Všechno vypadalo ideálně. Samozřejmě nějaké hádky tam byly, ale nic zásadního, co by mne donutilo uvažovat o rozchodu.

To se vlastně vynořilo až letos. Začala jsem mít pocit, že David tráví víc času s kamarády a v práci než se mnou. Ptala jsem se ho, jestli se mi vyhýbá, jestli mu doma něco vadí. Tvářil se, že nechápe, o čem mluvím. Chová se prý stejně jako vždycky.

Že on zas někoho má?

Začala jsem být posedlá snahou zjistit, co vlastně v práci a ve svém volnu dělá a jestli náhodou nemá nějakou takovou příležitostnou známost – přesně takovou, jakou jsem byla na počátku našeho vztahu já. Sledovala jsem mu Facebook, co si tam píše s kamarády. Když byl doma, registrovala jsem, jak často si s někým esemeskuje. Dívala jsem se do historie jeho prohlížeče v počítači, co si vyhledával. Jednou se mi podařilo dostat se i k jeho telefonu, ale žádnou usvědčující zprávu jsem nenašla.

Vzala jsem si muže, kterého jsem nemilovala! Nečekala jsem, co všechno se změní!

Kamarádky mi radily, ať se na to vykašlu. A měly pravdu. Moje paranoia ze mě udělala totální stíhačku. Po dvou měsících toho David měl dost a rozešel se se mnou. Byl to pro mne šok. Slibovala jsem mu, že se na všechno vykašlu, že to byl jenom úlet. David ale řekl, že to není kvůli tomu. Vztah se podle něj vyčerpal a už mu nic nepřináší. Asi po třech týdnech jsem pochopila, že je opravdu konec, a nastěhovala jsem se do svého starého bytu.

Vím skoro všechno

A od té doby ho sleduji každý den. Několikrát denně si projedu jeho Facebook a dívám se, s kým se domlouvá na hospodu nebo na sport. Kdo mu komentuje jeho příspěvky, komu se líbí. Vím, že mu mezi přáteli přibyly tři nové holky. S jednou byl někde o víkendu na vodě. Jejich profily také často sleduji a také jsem si je vygooglovala. Vím, kde pracují, co mají rády. Jedna má dokonce svůj blog, takže ho pravidelně čtu a čekám, jestli napíše, že má třeba novou známost.

Vypněte na dovolené pracovní mail, jinak si nikdy neodpočinete.

Autor: Shutterstock.com

Naučila jsem se taky ze zdrojového kódu zjistit, kdo se dívá na mou stránku. Můj bývalý partner mezi posledními návštěvníky nebyl, takže je jasné, že ho už nezajímám. Několikrát jsem ještě zkusila navázat konverzaci nebo ho někam pozvat, ale také odmítl. Občas jsem ho taky "náhodou" potkala na místě, kde měl podle domluvy s kamarády přes Facebook být. Výsledkem bylo ale strohé "ahoj – ahoj". Bylo jasné, že nemá zájem a že by bylo nejlepší, kdybych na něj zapomněla.

Ale mně to prostě nejde. Už jsem si ho vymazala z telefonu, vymazala jsem všechny staré e-maily a na Facebooku jsem si ho zablokovala. Vydrželo mi to přesně pět dní. Pak jsem to nevydržela a s třesoucíma se rukama jsem zasedla k monitoru, abych se podívala, jestli nemá změněný status, že je ve vztahu – nebo tak něco.

Pořád se snažím přijít na to, kde jsem udělala chybu. Je to asi jasné a vím, že bych s tím měla přestat. Že bych se od něj asi líp odpoutala. Ale já si pořád myslím, že se třeba vrátí. A tak se každý den několikrát dívám, jestli už se ta chvíle náhodou neblíží.