Středa 17. dubna 2024
Svátek slaví Rudolf, zítra Valérie
Oblačno, déšť 10°C

Příběh Zuzany: Manžel mé kamarádky mě sváděl na internetu, pak i ve skutečnosti

Vůbec nerespektuje, že já nemám zájem.
3. července 2015 | 06:00

Nejdřív to byla sranda na internetu. Pár nevinných komentářů v rámci virtuální hry. Jenže manžel Zuzaniny kamarádky to vzal vážně a teď se prožitku dožaduje v reálném životě. Co s tím mám dělat, mám to kamarádce říct? O tom přemýšlí zoufalá Zuzana a píše svůj příběh.

Všechno to začalo, když jsem byla na mateřské. Po celodenním shonu, když malá usnula, jsem potřebovala vypnout. U televize a knížek jsem usínala, prohlížet servery s dětským oblečením mě nebavilo. Úplně náhodou jsem našla na internetu takový virtuální svět. Docela mě zajímalo, jak tyhle věci fungují, a zaregistrovala jsem se. Vymyslela jsem si svou postavu, našla si bydlení, koupila si jídlo, začala jsem studovat a začalo mě to strašně bavit.

 

S mou postavou Lízou jsem trávila tak dvě hodiny denně, byla to sranda a odreagování. Občas jsem tam s někým prohodila po chatu pár slov, ale nic intimního. Normální pokec. Manžel o všem věděl, občas jsem mu vyprávěla, že jsem si koupila virtuálního psa. Byla to sranda. Jednou jsem o tom vyprávěla při společném výletě našim rodinným přátelům, Lucce a Martinovi. Vídáme je docela často, mají stejně staré dítě. Oba se rozhodli vyzkoušet hru také.

Virtuální partner

Zatímco Lucku to nechytlo, Martin hře taky propadl. On se stal fotbalistou, já doktorkou. Měla jsem radost, že tam mám známého. Postupně jsme se domluvili, že si dáme společný status jako partneři – bylo to pro oba výhodné, člověku se vylepšilo skóre štěstí i zdraví. I o tom oba naši manželé věděli. Jenže ke společným prožitkům patřil také sex. Všechno se dalo "odehrát" jen kliknutím na tlačítko myši, Martin to ale začal doplňovat i komentáři v chatu.

Komentáře byly docela vtipné, na něco jsem odpověděla – bohužel taky lehce lechtivě. Ale pořád jsem to brala jako srandu. Sice jsem o tomhle manželovi už neříkala a pochybuji, že Martin to říkal Lucii, ale pořád jsem to vnímala jako humor. Ale Martin zřejmě ne. Jeho komentáře a narážky už se přestaly týkat jen virtuální postavy. Začal mi psát, kde by mě chtěl potkat v reálném světě, jak by si naše setkání představoval a podobně.

Řekla jsem dost, ale...

Začalo mi to být hodně nepříjemné a upozornila jsem ho na to. On se vždycky na chvíli stáhnul, ale po pár dnech pokračoval dál. Připadala jsem si najednou hrozně hloupě. I když mě hra bavila, měla jsem v tuto chvíli už jen jednu možnost: ukončit ji a svou postavu zrušit. Myslela jsem si, že se to tím vyřeší. Ale to jsem se přepočítala. Martin totiž tyhle snahy přesunul do reality.

Vždycky když jsou u nás na návštěvě, významně na mě mrká. Pod stolem se občas dotkne mé nohy. Využívá každou chvíli, aby se mnou byl v místnosti sám, aby mohl mít nějakou intimní narážku. Vždycky hrozně zrudnu. Jednou jsem mu řekla, že je mi to nepříjemné, ať se stáhne. Ale on se jen zasmál a řekl, ať ze sebe nedělám neviňátko! Že moc dobře ví, co jsem ve skutečnosti zač, že má moje zprávy z netu schované – a kdy už konečně přestanu dělat drahoty? Byla jsem z toho úplně v šoku! Představa, že moje lechtivé, ale nevinné zprávy budou číst manžel nebo Lucka, mě úplně paralyzovala! Asi bych to těžko vysvětlovala tak, že to byl jen žert.

Netuším, jak z toho ven

Momentálně jsem v pasti a nevím, co dál dělat. Postupně se snažím společné chvíle s Luckou a Martinem omezit na minimum. Ale je to těžké, známe se léta. V létě vždycky jezdíme spolu na týden na chatu, toho se letos děsím úplně nejvíc. Netroufám si to říct manželovi ani Lucce, i když sama mám svědomí v podstatě čisté. Prostě to musím nějak vydržet a čekat, že to Martina časem přestane bavit. Ale jedno vím jistě: cokoliv napíšete na internet, tam už je napořád a nic s tím neuděláte. A navíc to je strašně lehce zneužitelné. V tomhle směru jsem se maximálně poučila, jen doufám, že mi to nezpůsobí ještě nějakou větší pohromu.

Autor: is