Čtenářka Tereza: Vyměnily jsme si s kamarádkou manžely na jednu noc | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Tereza: Vyměnily jsme si s kamarádkou manžely na jednu noc

16. února 2015 | 06:00

Původně to měla být hra, ale nakonec se to všechno vymklo kontrole. Měla jsem manžela, se kterým všechno fungovalo, jak má. Kromě drobných hádek, které jsou běžnou součástí každého vztahu, se nic moc nedělo. Až jednou, když jsme vyrazili na dovolenou...

Jedno léto jsme se sebrali a vyrazili na dovolenou do Chorvatska. Během pár dnů jsme se tam velice skamarádili s jinou českou rodinou a strávili spolu krásné dva týdny. Společně jsme jezdili po výletech, pronajali si člun nebo se váleli na pláži. Prostě šťastná náhoda, a to i proto, že jsme všichni pocházeli se stejného města.

Samozřejmě, že jsme se začali scházet i po návratu z dovolené. Jednou se grilovalo u nich, jindy u nás. Čím jsme si byli bližší, tím intimnějším směrem se stáčely naše hovory. Občas teklo víno proudem a mejdany trvaly až do rána. Přitom jsme na sebe prozradili leccos. A kolikrát jsme zabředli do tak osobních sexuálních zpovědí, že vlastně bylo jen otázkou času, kdy se něco semele.

Co kdybychom se prohodili?
...

Jednou s tím na dalším mejdanu přišel můj muž a začal vyprávět příběh jakýchsi známých, kteří si po dohodě prohodili partnery. "Co kdybychom to taky zkusili! To přece není žádná opravdová nevěra!“ končil a po minutě ticha se všichni přidali, že jsou pro. Přiznávám, že jsem vždycky trochu inklinovala k výstřednostem, a tak mi hned z tohoto rýsujícího se dobrodružství stoupl adrenalin.

Je fakt, že se mi druhý z mužů dost líbil a já si dovedla představit, že bych s ním strávila noc. A manžel s cizí ženou v posteli? Jen ať si oba užijou. Kdybych bývala tušila, kam tahle legrace zajde, hned bych si za tahle slova nafackovala. Rozuměli jsme si, oba jsme rádi cestovali, jedli a bavili se. Tenkrát mi ale přišlo, že náš třináctiletý vztah už potřebuje trochu víc pepře a čili papriček!

Ve víru bublinek

Zamluvili jsme na jeden večer vířivku a nastal okamžik pravdy. Šplouchali jsme se nazí v teplých bublinkách a další, ty ukryté v lahvi, jsme bouchli hned třikrát za sebou. Rozparádili jsme se tam jako malí, a když jsme odcházeli, šla jsem už zavěšená do toho druhého směrem k naší ložnici. "Tak zítra, doufám, že trefíš," volala jsem se smíchem na manžela, který mířil za svým erotickým zážitkem do bytu kamarádů.

Ve vířivce se to všechno zvrtlo...

Bylo to hezké, hlavně z počátku. Měla jsem trochu obavy z toho, jak se druhý den budeme na sebe s manželem tvářit, ale nic se nedělo. Stručně jsme zhodnotili situaci, ale jinak dělali jako by nic. A hned ten večer jsme se ještě milovali spolu. Tehdy jsem si neuvědomovala, že tahle časovaná bomba musí jednou vybuchnout. A ta rána byla opravdu pořádná.

Neotravuj mne s banalitami!

Jak šel čas, pociťovala jsem v našem vztahu změnu. Přestali jsme si s mužem povídat, lépe řečeno svěřovat si obyčejné denní zážitky, starosti, postřehy. A jednou na mě vyjel: "Prosím tě, neotravuj mě takovými banalitami, sám toho mám dost. Jestli se potřebuješ vypovídat, zavolej si kamarádce."

Hodně mě tím zaskočil, protože to byl takový náš večerní rituál. Sám se přestal svěřovat úplně a postupně mezi námi zcela ustal i sex. Pak jsem se na to zeptala svého „milence“. "Hele, nemáš pocit, že se tvoje manželství začíná kazit?“

"Jo, myslím, že je totálně v háji," řekl a začal popisovat, jak jeho žena mizí po večerech neznámo kam, nemá zájem o sex a hodně se za poslední měsíce odcizili. To je divné, říkala jsem si, vždyť je to skoro stejné jako u nás doma. A tak jsme se spolu rozhodli je trochu oťuknout.

Jistota, kterou necítil
...

Ta pravda opravdu bolela. Nemohla jsem uvěřit takovému podvodu, připadala jsem si jako omámená ošklivou halucinací, která ale za chvíli odezní, a bude zase dobře. Bohužel nebylo. Manžel sice zatloukal, ale jeho nové lásce povolily nervy a přiznala, že se spolu do sebe zamilovali. Scházejí se spolu tajně, ale nebýt toho hloupého nápadu na výměnu manželek, zřejmě by k ničemu podobnému nedošlo.

Pak už nezapíral ani manžel. "Víš, já vlastně ani o ty extravagantní divoženky nestojím. Tohle je jistota, kterou jsem s tebou nikdy necítil. Promiň." A bylo to. Co na mně dřív obdivoval, najednou nesnášel.

Zpočátku jsem si ještě myslela, že to časem odezní. Společné "vířivky" se samozřejmě konat přestaly a já jsem se svým „milencem“ už neměla důvod se scházet. Duševně jsme si nijak zvlášť blízcí nebyli, a navíc ten šok nás úplně paralyzoval. Jak nám to ti dva mohli udělat?

Oba jsme se snažili své partnery přesvědčit, ale marně. Nedávno mi patřil svět, teď mě čekal rozvod. Obě rodiny byly zničené! Po rozvodu jsem se odstěhovala a až po třech letech jsem byla schopná se znovu zamilovat. Dnes mám přítele, ale vdávat se už nikdy v životě nechci.

 

Autor: Simona Škodáková