2°C
Novinařina byla její prací i koníčkem
Život redaktorky Danielu bavil. Tiskové konference, večírky, rauty. „Není nic krásnějšího, než když vás práce, kterou děláte, baví.“ pochvalovala si Daniela. Řadu let pracovala v měsíčníku, vypracovala se na pozici šéfredaktorky módního časopisu, kde přes své čtenářky a čtenáře ovlivňovala tisíce lidí. „Byla jsem také specialistka na vězeňskou problematiku, stala jsem se múzou pro vězně, se kterými jsem dělala reportáže. Jeden mi psal denně do redakce, byla jsem pro něj mostem mezi civilizací a ponurými stěnami vězení, nadějí i vrbou, které sděluje každodenní pocity,“ vzpomíná Daniela. Po dosažení kariérní mety se rozhodla jít zase o dům dál. Nejprve vyzkoušela psaní na volné noze, ale to pro pracovitou Danielu nebylo. „Připadala jsem si málo vytížená, proto jsem se rozhodla stejně jako hodně mých kolegů, uplatnit v nějaké firmě jako tisková mluvčí nebo specialistka na komunikaci. Vybrala jsem si hned ten největší státní podnik v Praze. Vzhledem k technické problematice oboru byli do konkurzu přihlášeni téměř samí muži, což mě neodradilo.“ Za měsíc byla přijata a postupně se vypracovala na pozici šéfredaktorky interního časopisu.
Jako domeček z karet
Jenže i práce ve státním podniku, který řídí město, respektive politici, má své mínusy, což Daniela poznala na vlastní kůži. „Po volbách přišlo nové vedení, přineslo s sebou nové šéfy a moje kariéra se složila jako domeček z karet. Hledání práce začalo nanovo,“ vzpomíná Daniela. „Od známého mého manžela, nějakého Petra Havla, jsem dostala tip na pozici mluvčí v jedné pojišťovně. Bohužel jsem těsně před závěrečným kolem výběrového řízení musela na akutní operaci se zánětem dásní. A to jsem přitom byla jen krůček od cíle…“ O smůle Daniely se dozvěděl i Petr Havel. Přemýšlel, zda by ji mohl znovu pomoci, až se mu rozsvítilo v hlavě: „Proč já tu Danielu vlastně nabízím cizím, když by mohla být u mne ve firmě?“ Před Danielou najednou stála nová výzva: stát se podnikatelkou ve financích. Ekonomii sice nevystudovala, ale byla ochotná se do tohoto oboru zakousnout s vervou jí vlastní. „Bylo mi tehdy úplně jedno, v jaké firmě ten „Havel“ pracuje. Mnohem důležitější bylo, co mi říkal: že to je právě on, který mě chce do firmy a který mi v ní garantuje úspěch. Udělat kariéru, kterou mi nikdo kromě mne samotné nemůže vzít lousknutím prstu.“
Práce, která je zábavou
V dnešní době Daniela spolupracuje s Petrem Havlem už třetím rokem, oba podnikají pod hlavičkou Partners, Daniela jako manažerka, Petr jako ředitel. „Opět je pro mne práce zábavou. Sice jsem na začátku musela vstřebat velké množství informací a vlastně se neustále vzdělávám, ale to mě posunuje kupředu. Jako finanční poradkyně mám možnost ovlivňovat životní úroveň svých klientů, pomáhám jim mít mnohem pohodovější život, a to je to, co mne baví. Jako manažerka mám odvážné plány nových projektů a díky této práci si je budu moci splnit. Obklopuji se schopnými lidmi, se kterými je radost pracovat. Bude to ještě dlouhá cesta, ale já se na ni těším. A když vidíte jasný a zřetelný cíl v dáli, žádné trny vás na ni nemohou zastavit. Nepotřebuji nikomu nic dokazovat, ale sama sobě to dokázat musím. Protože to je ve finále ten jediný člověk na světě, před kterým jednou zúčtuji. A jediný, který za mé úspěchy či neúspěchy ponese veškeré následky,“ uzavírá Daniela.
