6°C
V tomto případě se dá hovořit o skutečném štěstí v neštěstí. Devětadvacetiletá zdravotní sestřička Kate Weaverová byla ve třicátém devátém týdnu těhotenství nakupovat, když se jí neudělalo dobře. „Musíme ihned do nemocnice. Ne kvůli miminku, ale jsem skutečně v nebezpečí," stihla ještě říct svému muži, než přestala mluvit a hýbat se.
Všechno se stalo během okamžiku. V krámě dostala Weaverová křeče do celého těla, tak se posadila. Přestávala cítit levou polovinu těla, tak ve strachu o nenarozené dítě informovala svého muže, který tam byl s ní. Okamžitě věděla, co se děje.
Žena byla ihned stabilizována, ale rodina musela být konfrontována s velmi nepříjemnou skutečností. Každá další léčba může ohrozit život miminka i matky. Při trombolýze, která má rozpustit krevní sraženiny, by ale mohlo dojít ke krvácení do mozku rodičky i dítěte. Rodina se však rozhodla toto riziko podstoupit.
Čekaly jí nové začátky
Ačkoliv se paní Weaverové řeč vrátila zhruba po čtyřech hodinách, stále zůstala ochrnutá na levou polovinu těla. Díky epiduralu pak po pár dnech porodila syna Tobyho, ačkoliv vážil necelá tři kila. Novorozený chlapeček si pobyl v nemocnici pouze týden, zatímco jeho maminka tam musela zůstat o něco déle.
Jen co se vrátila domů, čekaly ji dva nelehké úkoly. Nejen, že se musela naučit stát se matkou na plný úvazek, ale musela znovu naučit i chodit a dělat běžné činnosti.
Naprostá bezmoc
Nyní, deset měsíců po mrtvici a porodu, se žena velmi dobře léčí a může se už trochu pohybovat. „Nikdo si nedovede představit, jak strašné to bylo. Nemohla jsem se hýbat, ale měla jsem v sobě Tobyho, který měl brzy přijít na svět. Cítila jsem naprostou bezmoc," popisuje zpětně své pocity.
Na klidu jí příliš nepřidalo ani to, že je sama zdravotní sestrou, a tak věděla dopodrobna, jaká všechna rizika jí při léčbě hrozí. „Skutečně mě děsí fakt, že někdo tak mladý, jako já, může dostat infarkt," říká Weaverová.
