Zápach se nedá vydržet

Sousedům vadí zápach na chodbě a neustálé kočičí kvílení. „Nejhorší je, že paní plánuje odchytit z okolí další tři kočky. To už jich prý bude mít kulatých třicet. Víte, já mám moc ráda zvířata, ale co je moc, to je moc. Paní říká, že nechce kočkám ubližovat, proto je ani nenechává kastrovat nebo sterilizovat. Což vlastně znamená, že se jí tam budou dál množit a po nocích mrouskat. Už teď se ve vedru nedají otvírat okna, protože kočičí mňoukání a kňourání vám prostě nedovolí usnout. Je to děs běs,“ stěžuje si jedna ze sousedek kočičí chovatelky.

Kočky

Autor: Shutterstock.com

Třicet? To přidejte!

Povídačkám zachránkyně opuštěných zvířat nevěří další soused ani slovo. „Že jich tam bude mít třicet? Na to zapomeňte. Ta jich už dneska má tak sto. Vždyť je má doma pátým rokem a nijak nezabraňuje jejich páření. Z toho už se musela narodit šílená spousta koťat. Několikrát jsem osobně mluvil s lidmi na městském úřadě, ale prý tam byla kontrola a všechno je v pořádku.  A že to ještě měli štěstí, že je tam paní vůbec pustila. Je to její vlastní byt, a kdyby nechtěla, tak se tak se tam nikdo nedostane,“ rozčiluje se starší muž a dodává: „Brání se svými právy. A my ostatní nemáme právo na klid?“

Nebohá kočka se stala obětí psychicky labilního mladíka, který jí upekl v mikrovlnce

Autor: profimedia.cz - ilustrační foto

Přece je nenechám umírat na ulici

Kočičí ochránkyně má svoje argumenty. „O to, aby se nám nerozmnožovaly toulavé kočky po Praze, se má starat magistrát. Dělá to? Já myslím, že nedělá. Vždyť jich je všude kolem vyhládlých spousta. Mám takový trik, jak je odchytit. Když vidím, že je nějaká evidentně opuštěná a vyzáblá, tak si ji prostě vezmu k sobě. O zvířata se starám, většinu peněz, co mám, dávám na ně.

A že se mrouskají? To je přece příroda. Je to normální. A nedělají žádný hluk, kočky přece nejsou psi. Ti když štěkají, tak je vzhůru celý blok. A taky si nestěžuju,“ brání své chlupaté svěřence postarší žena. Do bytu teď prý už nepustí ani úředníky. „Leda tak někoho známého nebo někoho z ochránců zvířat, koho znám. Ti aspoň pravdivě řeknou, že to u mě ani nesmrdí, ani tady není chlív, jak říká hlavně tady jeden soused. Že mu není hanba, takhle lhát, vždyť u mě ani nebyl,“ stěžuje si chovatelka.

Koťata kočky Sphynx.

Autor: Profimedia.cz

Chystá se petice, ale…

Nad jejím soukromým útulkem se ale možná stahují mračna. Většina nájemníků bude podepisovat petici, která požaduje, aby jí byly kočky úředně odebrány a umístěny do oficiálního zařízení pro opuštěná zvířata. „Já nevím, jak to dopadne. Už jsme si tolikrát stěžovali, stejně to nepomohlo. Dokonce jsem se dozvěděla, že v útulcích kolem Prahy mají stejně přeplněno, takže slavné úřady jsou zřejmě rády, že jejich práci vlastně dělá někdo jiný. A my to odnášíme,“ rezignovaně krčí rameny mladá žena s kočárkem. Bydlí přímo nad „kočičím bytem“, a kvůli zápachu prý nemůže ani věšet pleny na balkóně. Ve vyřešení sporu ale nedoufá. „Po tolika letech?“, povzdechne si s tím, že petici sice podepíše, ale že by se dům zbavil problému, v to už nevěří.