Pondělí 21. září 2020
Svátek slaví Matouš, zítra Darina
Jasno 23°C

Český Rain Man: Z agresivního Honzy (16) je spokojený mladý muž

10. července 2013 | 14:30

Šestnáctiletý Honza, který díky své nemoci neprožil zrovna to nejideálnější dětství, si teď konečně našel domov, kde nalezl trochu klidu. Díky unikátnímu projektu Bílý domek se projevy agresivního chování nemocného chlapce téměř vytratily, naučil se spoustě nových věcí. To vše jen díky pečovatelům z Barevných domků Hajnice, kteří se o něj denně starají.

Život rodiny v ohrožení

Honza se narodil v roce 1997 do milující rodiny. Za pár let však přibyl sourozenec, který byl pro autistu velkým narušením daného pořádku. Z důvodu nepochopení reality kolem sebe, ze strachu z měnících se podmínek, reagoval agresivně. A spolu s postupující pubertou bohužel docházelo k častějším a agresivnějším atakům.

Svoji agresivitu způsobenou jiným chápáním okolního světa směřoval jak vůči mladšímu bratříčkovi, tak i vůči svým rodičům, spolužákům a asistentům. V roce 2008 byla již situace pro rodinu natolik neúnosná, že museli Honzu umístit do psychiatrické léčebny. Honzova přítomnost doma způsobovala rodičům totální psychické vyčerpání. Navíc svými nečekanými ataky ohrožoval jak zdraví, tak život svého mladšího sourozence.

Zoufalství a nejistota

Návrat zpátky domů byl po diagnostice téměř vyloučen. Honzíkova rodina se nikdy nechtěla smířit s tím, že by jejich syn byl nadosmrti umístěn v psychiatrické léčebně a tak se nenechala odradit a hledala pro syna vhodnou sociální službu. Honza potřebuje stále prostředí, specifický přístup a obrovskou dávku jistoty. A to zde neměl.

Boj, ale teprve začal. Kvůli těžké formě autismu Honzíka nechtěli nikam přijmout. Nikdo nechtěl do své skupiny někoho, kdo má tak silné agresivní projevy. Zoufalost a beznaděj donutila rodinu Šenkových k tomu, aby prostřednictvím MÚ v Kostelci nad Orlicí oslovila Královehradecký kraj s prosbou o pomoc.

Touha po šťastném domově

A právě v něm se ve vesničce Hajnice, nachází příspěvková organizace Barevné domky, která poskytuje pobytové a sociální služby mentálně postiženým a která se těžkého úkolu nakonec chopila. Honzův příběh pomohl uskutečnit opravdu ojedinělý projekt. Projekt Bílého domku.

Cílem bylo vytvořit specifickou domácnost, která by vyhovovala právě osobám s poruchou autistického spektra a agresivními projevy chování. Úkol to nebyl snadný. Péče o těžké autisty je velice náročná a vyžaduje 24hodinový dohled a specifický přístup ke klientům. Nápad a realizace trvala však pouhých 41 dní a Bílý domeček s  kapacitou 2 obyvatel byl na světě.

Žít spolu, ne vedle sebe…

Honza od svého nástupu do nového domova udělal obrovské pokroky. Během ročního pobytu v Bílém domku se jeho projevy agresivního chování nejen že téměř vytratily, ale naučil se i spoustě nových věcí. Ještě před rokem si nepřisunul ani talíř s obědem a dnes pomáhá s mazáním chleba k snídani, sám se oblékne a co je nejvíc, zvládá i vycházky do vesnice a snese společníka, kterého však musí samozřejmě velmi dobře znát.

Z Honzy je dnes spokojený mladý muž, bez vážných projevů agresivity, který prožívá svůj život spokojeně a šťastně. Bílý domeček respektuje jeho specifické potřeby a je uzpůsoben tak, aby mu vyhovoval. „Péče o Honzu a vytvoření speciálních podmínek pro takto postižené autisty je finančně a personálně velice náročné, ale odměnou nám je Honzova spokojenost a vděk jeho rodiny, za vytvoření domova pro jejich syna,“ shrnula ředitelka Barevných domků Hajnice, Lenka Škarková, která byla jedním z hlavních iniciátorů pro zřízení Bílého domku a ochrany dětí postižených těžkou formou autismu.