4°C
Pavel vstoupil do mého života před sedmi lety. Tehdy jsem byla pár měsíců po rozvodu, měla dvouletého syna a byla ráda, že jsem konečně našla toho „pravého“. Když se nám pak narodila dcera, myslela jsem, že můj život nemá žádnou vadu. Jenže dnes je dceři pět let a já ji vychovávám sama...
Vyklubal se z něj násilník
Ze začátku byl Pavel úžasný, pozorný a milující partner. Jenže časem začal chodit domů opilý, nebo dokonce zfetovaný. Vůbec jsem nechápala, co se s ním děje, a stále jsem tajně doufala, že je to jen přechodná fáze a všechno se uklidní. Jenže nebyla to pravda: mě i syna vulgárně napadal a když se mu chtělo, klidně nás uhodil.
Nějakou dobu jsem to snášela a doufala, že se změní. Ale nezměnil. Ze zoufalství jsem se svěřila sestře a matce. Chlácholily mě a radily, ať ho opustím. Když jsem k tomu konečně sebrala sílu, ulevilo se mi. Ovšem jen do doby, než jsem zjistila, že se nastěhoval k mé mámě. Byl to šok.
Nedokážu jim zatím odpustit
Nechápala jsem důvod, ale říkala si, že je to její věc a já jí do života nemám co mluvit. Měly jsme dobré vztahy. Své sestře jsem dokonce občas hlídala malou dcerku, aby si mohla odpočinout a někam vyrazit.
Po čase mi ale kamarádka řekla, že jsem blbá, protože zatímco já hlídám, moje sestra tráví večery s mým bývalým. Prý se spolu opíjejí, chodí po barech a všechny peníze utrácejí za alkohol nebo luxusní hotely v Praze. Mohla jsem si oči vybrečet...
Nenávidím je všechny tři! Jak čas plyne, tak už na ně tolik nemyslím, a snad jednou budu schopná jim odpustit a najít vnitřní klid. Zatím mi to ale moc nejde.
Čtenářka Simona
