Čtvrtek 1. říjen 2020
Svátek slaví Igor, zítra Olívie
Oblačno, déšť 15°C

Příběh čtenářky: Prostitutkou proti své vůli!

2. března 2013 | 06:00

„Tento příběh se mi stal začátkem devadesátých let minulého století. Bohužel, v té době ještě nebyly tak dostupné mobilní telefony jako dnes a já musela na manžela čekat na chodníku výpadovky na Německo“, prozradila jednačtyřicetiletá Dana.

Můj muž se chystal s autem do servisu. „Pojedu s tebou a stavím se u Kláry, pak mě tam cestou zpět vyzvedneš,“ navrhla jsem mu. Jenomže kamarádka nebyla doma a Honza už odjel do autoservisu. No nic, podívám se zatím na tržnici a počkám na něho na nedaleké křižovatce, uvažovala jsem. Manžel mi řekl, že se v autodílně zdrží asi tři čtvrtě hodiny. Procházela jsem mezi stánky, okukovala zboží a snažila se zabít čas. Když nastal čas Honzova příjezdu, vydala jsem směrem k nedaleké křižovatce.

Nelez nám do rajonu!
Jak jsem tam tak stála a vyhlížela svého muže, objevila se u mě spoře oděná děva: „Hele, vypadni, tohle je moje místo!“ Překvapeně jsem se na ni podívala. „Slyšíš, vodprejskni, tady stojím já, tak mi nelez do rajonu a nemysli si, když jseš tu nová, že se s tebe pos....me“! „Ale já tu čekám na svého muže,“ odpověděla jsem vyděšeně. Vůbec jsem si totiž neuvědomila, že na chodníku výpadovky stojí prostitutky a budou si myslet, že i já jsem jedna z nich!

Nebyla jsem nijak vyzývavě oblečená, k Honzovi jsem do auta skočila v domácím oblečení – legíny, triko, na nohou starší pantofle na klínku. Nenalíčená, vlasy sepnuté obyčejnou gumičkou do culíku. Moje vizáž se rozhodně nepodobala vizáži prostitutky!

Vyhrožoval mi pasák

Chtěla jsem popojít od té nasupené ženštiny dál, ale přišla druhá a chytila mě za rameno. „Tak ty neodtáhneš? Zavolám pasáka a on ti zmaluje fasádu, ti říkam!“  Měla cizí přízvuk, zřejmě Ukrajinka. V tu ránu se tam objevil dvoumetrový hromotluk romského původu. „Hele vypadni, tady stojí děvčata,“ strčil do mě, až jsem málem upadla. Bylo mi do breku, nedali mi pokoj a Honza pořád nejel.

Eskort jak vyšitý…
Po dlouhých minutách jsem konečně uviděla naše auto. „Tam jede můj manžel!“ vykřikla jsem. Ten rychle pochopil, co se děje, tak zaparkoval na malém parkovišti opodál a běžel ke mně. „Tak vy jste se rozhodli, že nám polezete do zelí?!“ křičel na nás hromotluk a dal Honzovi pěstí. Začali se prát. Mě tahala Ukrajinka za vlasy a sprostě nadávala.

V ten okamžik jelo kolem (zaplaťpánbůh!) policejní auto, a když policisti viděli, co se děje, zastavili. Křičela jsem, že nás napadli. Jeden z nich zavolal posilu. „Tak si nastupte, budete vypovídat na služebně.“ V jednom autě jsme jeli my s Honzou, ve druhém pasák s prostitutkami. Na policii s námi sepsali protokol. Bylo mi to velmi nepříjemné, ze začátku totiž považovali policajti za lehkou děvu i mě…

Nakonec se z pasáka vyklubal člověk, který byl hledaný na Slovensku a jedna ze šlapek byla v naší zemi načerno, druhá údajně na práci jako servírka. Nás policista odvezl zpět k našemu autu a já dostala radu, ať příště raději jedu s manželem, než abych na něho čekala na výpadovce…

Autor: dit