"Často jsem trávila čas na slunci a nebyla jsem vůbec natřená. Když mi moje maminka říkala, abych si alespoň vzala čepici, neposlechla jsem ji. Teď mě to mrzí.

Spálila jsem se nespočetněkrát předtím, než jsem přestala úplně hrát. To mi bylo 24 let. A protože jsem nikdy nepoznala nikoho, kdo by měl rakovinu kůže, cítila jsem se v pohodě. Myslela jsem si, že to v podstatě není vůbec žádný problém."

Hloupá prevence

"V roce 2005 mi můj kolega řekl, že chodí na pravidelnou prohlídku pih a mateřských znamének. Prý jen proto, aby se cítil v bezpečí. Řekla jsem si proč ne, a šla jsem tedy taky na kožní, kterou jsem měla blízko od kanceláře.

V dubnu, roku 2006 mi kožní specialistka sdělila, že se jí nezdá moje piha na lýtku. Doporučila mi tedy návštěvu dermatologa. Ten mi řekl, že si je na 99% jistý, že o nic nejde, ale že mi pro můj klid v duši udělá biopsii."

Smrtelné zjištění

"Za pár dní jsem volala na kliniku. Byla jsem celá rozrušená, protože jsem další den odjížděla na dovolenou na Barbados. Ale pak přišla ta zničující zpráva. Rakovina kůže.

Na dovolenou jsem odjela, protože mě mé sestry přemlouvaly, že si alespoň pročistím hlavu. Vůbec jsem si to ale neužila. Na slunce jsem ani jednou nevylezla a byla jsem vystrašená. Když sem se vrátila, šla jsem neprodleně na operaci. Pihu mi vyřízli jeden centimetr pod kůži."

Další melanomy

"Protože jsem neustále trpěla paranoiou, že mám rakovinu určitě ještě někde, podstoupila jsem scan celého těla. Ještě, že jsem to udělala! Našly se další dvě, velmi rizikové pihy, které mi byly okamžitě odstraněny. Od té doby jsem zdravá. Vše skončilo v roce 2010."

Pořád chodím na slunce, ale...

"Od té doby jsem byla dvakrát u moře. Mažu se ale tím nejvyšším slunečním faktorem, i když je pod mrakem. Na slunce nebo do vody jdu buď ráno, před devátou hodinou, a nebo večer, po páté.

Měla jsem tak velké štěstí... Je příšerné vědět, že je tolik žen, které si myslí, jak jsou zdravé a nevědí, že v nich něco tak strašného bují. Je to prostě časovaná bomba, která je ukrytá v jejich kůži."