Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

Adrianka (5): Jak jsme skončily na ulici

18. září 2010 | 05:07

Tři sestřičky Adrianka (5), Sandra (8) a Kristýnka (11) žily až do loňského listopadu se svými rodiči Martinem a Janou v Praze jako normální rodina. Pak ale táta Martin přišel o práci a rodina se ocitla na sociálním dně a nakonec dokonce i na ulici. Od té doby si všechny tři holčičky prošly peklem.

Otec sester Martin pracoval jako truhlář. Firma ale propouštěla a Martin musel odejít. „Do problémů, ve kterých jsme, se může zčista jasna dostat každý. Samozřejmě sháníme práci. Já jsem vyučený truhlář, ale dělal jsem skladníka, zahradníka, ochranku, prostě cokoliv. Manželka je sanitářka, ale nechtějí ji nikde přijmout, že si prý musí udělat nástavbu,“ popisuje.

Bez peněz skončili na ulici

Jinou práci Martin nesehnal a rodina se brzy ocitla bez prostředků. Nakonec musela opustit i pronajatý byt a skončila na ulici. Aby jejich dcery Adrianka (5), Sandra (8) a Kristýnka (11) nemusely živořit na ulici s nimi, dospěli Martin a Jana k nejtěžšímu rozhodnutí v životě. Pětiletou Adrianku, osmiletou Sandru a jedenáctiletou Kristýnku dali do centra Klokánek v Hostivici u Prahy.

„Neměli jsme na nájem, majitelku bytu to nezajímalo a vyhodila nás. Chvíli jsme žili u babičky, ale nedělalo to dobrotou. Děti jsme dali dobrovolně do Klokánku, jinak by nám je odebrali. Tři dny jsme s manželkou probrečeli,“ popsal těžkou situaci otec holčiček.

Rodiče chtějí o dcery bojovat

Rodiče nyní za dětmi jezdí i několikrát týdně z azylového domu v Pardubicích, kde žijí. Odděleně, v ženské a mužské části. Jana v azylovém domě navíc nedávno dostala přidělenou plně vybavenou místnost pro čtyři osoby, kde by mohla žít i s dcerami.

„Nejsme feťáci, alkoholici ani vrazi. Své děti milujeme a chceme je vychovávat. Víme, že v azyláku nemůžeme žít věčně, doufáme, že najdu práci a  vše bude jako dřív. Holky jsou úžasné děti, o které stojí za to bojovat,“ říká táta sester Martin.

Holčičky mají jít do děcáku

Bohužel ale v případu nastaly další komplikace. Podle rozhodnutí soudu by měly jít všechny tři dívky do diagnostického ústavu. Tam by je 6 týdnů zkoumali, děti by podstupovaly nejrůznější testy a následně by se rozhodlo o jejich umístění v dětském domově.

Pro Adrianku, Sandru a Kristýnku už si do Klokánku před několika dny dokonce přijely i sociální pracovnice z odboru péče o dítě MČ Praha 4. Odjely ale z prázdnou. Lidé z Klokánku jim totiž sestry odmítli vydat. „Není to v zájmu dětí,“ odmítla je pracovnice Klokánku Petra Vídeňská.

V Klokánku by mohly zůstat do 18 let

„Děti přesuny traumatizují, kdyby je teď dali do diagnosťáku a  následně do dětského domova, je to xté zařízení, které za půl roku vystřídají. Není to v zájmu dětí. Navíc my podle zákona o rodině máme přednost před ústavní péčí,“ říká pracovnice centra.

„Děti u nás žijí v přirozeném prostředí, sestry jsou pohromadě v bytě 2+kk jen s dvěma tetami, nestřídají se u nich další lidé. Navíc rodiče je mohou kdykoliv navštívit. Mohou u nás zůstat až do 18 let,“ dodává Vídeňská.

Je ale pravděpodobné, že se sociální pracovnice se soudním rozhodnutím v ruce pro holčičky brzy vrátí. „Mohou přijít za pár dní s policií nebo se soudním vykonavatelem. My jim holky ale vydat nechceme,“ říká Petra Vídeňská. Sestry by rády zůstaly v Klokánku a do dětského domova nechtějí. Navíc mají strach, že je sociální pracovnice rozdělí. Po ztrátě domova a odloučení od rodičů by to byla další krutá rána osudu, která by Adrianku, Sandru a Kristýnku mohla potkat.

Autor: puk, rum, rvs, javK