Malíři Čečovi začali říkat Dino koncem sedmdesátých let na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval. Jeho křestní jméno málokdo z našinců dokázal správně vyslovit, přezdívka mu zůstala dodnes. Poté, co absolvoval obor figurální malba, se v Praze oženil a s manželkou Evou odjel pracovat do (tehdy) západního Berlína.

Unikátní technika

Po letech zkoušení v Berlíně vymyslel malíř Čečo techniku, která tu ještě nebyla. Vrstvu barev nanáší na netkanou textilii ležící na plastové fólii – to aby barva neprosakovala. Pak na tento podklad přiloží rám, na kterém je napjaté plátno. Při dotyku nebo jemném tlaku barva prostoupí na jeho povrch a lze malovat.

„Při práci na figurálních malbách jsem pochopil, že to je ideální technika malování pro nevidoucí.“ Dino Čečo se vrátil do Prahy a nabídl svoji metodu arteterapie Konzervatoři Jana Deyla, která měla a má řadu nevidomých dětí nebo mladých lidí v péči.

Slepí vidí pohmatem

To, co je pro nás normální prožitek, je pro slepé lidi nepředstavitelné. Co si neosahají, to nedokážou »uvidět«. U menších věcí nebo předmětů to ještě jde, ale co se zbytkem světa?

„Díky této mé technice se dokážou slepí realizovat jako malíři. Určitou představu o okolí mají, ať už z vlastní zkušenosti nebo z vyprávění. Malování nevidomým rozvíjí fantazii a neuvěřitelně vylepšuje jejich orientaci v prostoru,“ říká Dino.

Barva, kterou na plátno nevidomí dostávají tlakem obyčejné pletací jehlice (tu vodí po zarámovaném plátně, vznikne linka, kterou propojují s dalšími tahy na plátně), totiž po čtyřiadvaceti hodinách zatuhne, a autor tak rukama »vidí«, co vytvořil. Nevidomí si své obrazy vzájemně předávají, diskutují o tvarech i formách, zkoušejí stále něco nového. Jejich svět už není jen černý…

Obrazy zamíří do světa

Dino Čečo uspořádal několik výstav maleb nevidomých. Všimla si jich galeristka Zuzana Kopečná (50) a nabídla se jako kurátorka. „Znala jsem potřebné lidi, a tak jsem mohla zorganizovat tři vernisáže v pražském Mánesu. Sehnala jsem i pár sponzorů do začátku a nakonec z toho všeho byla nadace Artevide pro nevidomé malíře,“ říká paní Kopečná, dnešní prezidentka nadace.

Galerii má nadace v pražské Karmelitské ulici, o dva domy dál má ateliér Dino Čečo a tam nevidomí tvoří. Chodí za nimi umělci, známí lidé – například Renata Chlumská, pokořitelka Mount Everestu – nebo i pracovníci zoologické zahrady, kteří jim vyprávějí o světě, ve kterém se oni sami pohybují. Nadace má velké plány.

Česká kulturní střediska v zahraničí už připravují výstavy jejích obrazů. Dino, lidé z nadace i sami nevidomí autoři ukážou podobně postiženým lidem v Německu a dalších zemích, jak je možné bez očí malovat. A pak bude v Praze velká mezinárodní výstava jejich děl.

Pavel Diblík (19), Iva Zuchová (23), Michaela Blašková (21)

Autor: Jiří Černohorský, Ctibor Kopečný

Pavel Diblík (19)

Maluji tři roky, jsem věřící, soustřeďuji se na duchovní tematiku. Často se mi zjevuje Ježíš, vidím ho v rouchu, má ruce, nohy i hlavu jako ostatní lidé, jen ho obklopují svítící paprsky. Maluji ho moc rád.“

IVa Zuchová (2)

"Obrazy maluju od roku 2008. Zkouším zachytit to, co se děje kolem. Třeba jak čekám na autobus nebo jak někoho někam doprovázím. Namalovala jsem i povodeň, domy a vodu mezi nimi. Prý to bylo k poznání."

Michaela Blašková (21)

"Já už maluju dva roky, obyčejné věci. Třeba loď, květinu nebo zvířátko, co jsem si mohla osahat. Ale snažím se řídit i náměty z knížek, co čtu Braillovým písmem. Třeba Alenku z říše pohádek."