4°C
Ze smrti malého bratra Michala se Josef i celá rodina nemohli dlouho vzpamatovat. „Tehdy pršelo a bráška se pral s kamarádem o tříkolku. Sklouzl do řeky a silný proud ho vzal s sebou,“ vzpomíná dnes Karas.
Aby rodina zapomněla, emigrovala do Kanady. Zpátky do Česka se Karas vrátil až před pěti lety, kdy si začal budovat slibnou kariéru vrcholového desetibojaře. Trénoval po boku Šebrleho či Dvořáka a snil o olympiádě v Pekingu v roce 2008. Vyhřezlá plotýnka ale jeho sny definitivně ukončila.
„Měl jsem velké deprese, byl jsem tři týdny zavřený na pokoji a těžko se z toho dostával,“ řekl Blesku Karas. V té době ještě netušil, že přijde daleko horší rána.
V den zahájení olympijských her se dozvěděl, že jeho maminka Irena má metastázy po celém těle. „Věděli jsme, že má rakovinu, ale že je to s ní až tak vážné, jsem se dozvěděl až v den olympiády,“ svěřil se Karas. Okamžitě tak odjel za svou maminkou do Kanady, aby jí byl nablízku.
„To bylo to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat, že jsem nejel na olympiádu a mohl jsem být se svojí maminkou poslední tři měsíce jejího života,“ dodal Karas. Zranění zad, které mu znemožnilo účast na olympiádě, bere dodnes jako znamení osudu.
Karas
Autor: Dana Kolářová
|
