Tchyně versus snachy aneb Kamarádky nebo sokyně? | Pro ženy | Blesk.cz

Tchyně versus snachy aneb Kamarádky nebo sokyně?

21. ledna 2010 | 05:00

Obě milují jednoho muže, a přesto spolu musejí celý život vycházet. O čem mluvím? O vztahu tchyně a snachy.

Vtipů o tchyních je snad stejně jako o policajtech. Jenže mně moc k smíchu nepřipadají. Pokud máte s maminkou vašeho partnera super vztah, tak zřejmě nechápete, o čem fóry jsou. A když komunikace vázne , tak to také smíchu není…

Těžký úděl matky
Se vší láskou a sebeobětováním vychováte ze svého synka skvělého mladého muže. Alespoň si to myslíte. V noci k němu několik let vstáváte, pomůžete mu s karamboly dospívání, přežijete jeho pubertu. Když se dostane do fáze, kdy dokážete spolu komunikovat, rozumíte si jako dospělí lidé, přijde jiná žena. Stáváte se tchýní. A tahle role se vám nelíbí.

Možná ta žena vedle syna nesplňuje vaše představy, máte dojem že je budižkničemu. Ale přiznejme si, že žádná z nás nebyla dokonalá, všechny jsme musely spoustu věcí v praxi naučit. A hlavně, ta ženská, která ukradla syna, přišla k hotovému, vám dá vnoučata. Druhé děti, energii do stáří. Už proto dejte své snaše šanci. A stejnou příležitost by měla dát ona vám. Jste přece rodina.

Jak to vypadá v rodinách, kde jsou tchyně a snachy kamarádky?


Františka (57) a Bára (33)

.
.
Autor: Michal Protivanský, abl

„Jsme si osudově souzené“

Františka poznala Báru v době, kdy by ji ani nenapadlo, že z nich jednou bude rodina. Chodila totiž s jejím synem Michalem na gymnázium a ten jí s mámou seznámil. Přes věkový rozdíl z nich už tehdy byly přítelkyně.

Jaký jste měla pocit, když vám syn oznámil, že budou s Bárou žít?
Františka: „Trochu mě to překvapilo. Byli řadu let kamarádi. Když jsme si o nich povídaly s Bářinou matkou Tamarou, shodly jsme se, že jsou dodnes jako bratr a sestra. I když mezi nimi samozřejmě erotická přitažlivost je. Nakonec jejich dlouholeté přátelství je možná pro manželství větší zárukou, než když se staví na počáteční vášni a poblouznění. Báru nevnímám jen jako snach. Myslím, že náš vztah je značně osudový a vnučkou se ještě prohloubil.“
Bára: „Pamatuji si ten den naprosto přesně. Sedla jsem si ke stolu a řekla jedinou větu: ,Františko, miluju tvého syna.‘ Bylo v tom něco posvátného.“

Co je vám na ní sympatické?
Františka: „Mám ráda její emotivnost, živelnost a otevřenou duši. To, že netaktizuje, i když je to někdy na škodu. Jsou totiž pravdy, které se mají říkat, a ty, o kterých je zbytečné mluvit. Bára je protipólem mého syna Michala, který je horoskopický Drak a Ryba. Extrovertní introvert…“
Bára: „U Františky oceňuji její neagresivní chování. Takový zvláštní klid, ale nejvíc to, že  je pro mne přítel, který dokáže pomoct. I když na tom nemusí byt sama zrovna nejlépe. Nejde jen o mě - pomáhá takhle i jiným lidem. Je pro mě jako člověk výjimečná, a navíc je skvělá babička. Má výborný smysl pro humor.“

Co vás spolu nejvíc baví?
Františka: „Máme strašně moc společného. V létě jsme třeba byly dvakrát na týdenní dovolené. A když jsme se vracely, měly jsme pocit, že jsme si vůbec nic neřekly…. Máme podobné názory na existenci, životní styl. I když každá v jiné poloze. To nerozhoduje. Témata k rozhovoru rozhodně nemusíme hledat.Bavíme se o parádě, knížkách, filmech, výchově. Co bude k večeři…“
Bára: „Františka je pro mě jeden z mála lidí, s nimiž se fantasticky spolupracuje. Takže my spolu můžeme pracovat, bavit se - v podstatě vedeme nepřetržitý dialog.“

Co byste jí neodpustila?

Františka:
„Myslím, že umím odpouštět. Bára mě může naštvat svou unáhleností, ale nedovedu si představit nic, co bych jí neodpustila.
Bára: „Je pro mě symbolem bohémství a pohody, takže bych byla zklamaná, kdyby začala sportovat. Ale to se nestane“

Čím jí uděláte radost?

Františka: „Asi spoustou nevědomých maličkostí, který láskyplný rodinný kontakt přináší. Berete to jako samozřejmost a pak si ve srovnání s okolím občas uvědomíte, že to až tak samozřejmé asi není. Je to oboustranné. Nepřemýšlím o tom a myslím, že ona taky ne.“
Bára: „Má ráda krásné věci - může to být naprostá drobnost. Nejvíc je ale pro ni dobrá zprava, která předčí sebevětší parádu.“

Mluvíte (nebo si necháte mluvit) do domácnosti a výchovy?
Františka: „Snažím se nemluvit, a když, tak se to snažím podávat kamarádskou formou a taktně, protože která ženská si chce nechat mluvit do domácnosti a výchovy dětí. Naštěstí jí nemám co vytýkat.“
Bára: „Se mnou je to těžké, protože já nerada poslouchám, ale Františka naštěstí není typ, který by někoho zatěžoval svými představami. Navíc to jsou většinou takové drobné poznámky. Má v sobě něco věčně mladistvého a zároveň přirozenou autoritu. Je jednou z mála, kterou respektuji.“

Jak často se vídáte?
Františka: „Mluvím s ní daleko častěji než se syny. Funguje mezi námi takové to ženské sepětí.  Téměř denně si telefonujeme. Někdy i třikrát denně.Kvůli vnučce Žofii se snažím , abychom se vídaly alespoň jednou v týdnu.“
Bára: „Františka je hodně vytížená, ale snažíme se navštěvovat alespoň jednou týdně. Mnohem častěji si voláme. Jsme vlastně v neustálém kontaktu.“

Marcela a Lucie

.
.
Autor: Michal Protivanský, abl

„Je to moje třetí dcera.“

Na Lucii jsem narazila v internetové diskuzi, kde všechny snachy svorně naříkaly, jak jsou jejich tchyně příšerné fúrie. Lucie jediná psala, že ta její je úplně skvělá. Bydlí spolu v rodinném domku a jedna druhou si nemůžou vynachválit.

V čem jste si podobné?

Marcela: „Mám dvě holky a nejmladšího Ondru, který žije s Luckou. Když se spolu dali dohromady, tak moje dcery říkaly: ,Mami, to je přesně naše krevní skupina, uvidíš, že všechno bude v pohodě.‘ A tak to opravdu je. Byla mi sympatická od první chvíle. Je to prostě moje třetí dcera a já z toho mám opravdu velkou radost.“
Lucka: „Jsme obě hodně pro rodinu, je pro nás důležitý, abychom byly pohromadě, rozuměly si a byla pohoda. Navíc mám ráda kytky a maminka taky.“

Snesete se v jedné kuchyni?

Marcela: „Klidně. Není to problém. Dokonce s námi Lucka tráví většinu času, je totiž na mateřské a zbytečně by byla s vnučkou sama.“
Lucka: „Rozhodně. Když se u nás sejde víc lidí, tak si vzájemně pomáháme a nenapadlo by mě, že bychom si mohly v kuchyni překážet.“

Vadí vám na ní něco?
Marcela: „Nemám vůbec nic, co bych jí mohla vytknout. Je to hodná holka, ve spoustě věcech jsme úplně stejné. Ať se to týká vaření, starosti o rodinu nebo domácnost, má ráda kytičky stejně jako já... Dokonce když si zařizovali byt, tak jsme jim do toho vůbec nemluvili, přesto to pojali tak, že se nám u nich strašně líbí.“
Lucka: „Kdyby se mi něco nelíbilo, tak bychom si to určitě řekly. Nechtěla bych, aby mezi námi někdy bylo dusno, ale za ty dva a půl roku, co se známe, jsme žádný konflikt neměly. Nenapadá mě nic, co by mi vadilo.“

Jak vypadají vaše společné rodinné akce?

Marcela: „Je veselo a příjemně. Rozumíme si úplně všichni. Kéž by to takhle vydrželo pořád. Naše holky jsou opravdu zlaté, a i kdyby si člověk o půlnoci něco vymyslel, tak pomůžou, a Lucinka, i když byla jedináček, tak je také taková. Až mi připadá divné, že mluvím v samých superlativech, ale tak to prostě je.“
Lucka: „Jsou to krásná rodinná setkání. Jezdí sem Ondrovy sestry i moji rodiče, kteří si se všemi padli do noty. Je mi se všemi tak hezky, že mám pocit, jako bych je všechny znala už dávno. Jsou moje druhá rodina.“

Čím jí uděláte radost?

Marcela: „Potěší ji snad úplně všechno. Třeba pochvala za krásně naaranžované prostírání na stole.“
Lucka: „Každou maličkostí, která je daná z lásky nebo z přátelství. Vždycky zaboduje kytička. Naposledy jsem jí dala orchidej v květináči, protože je sbírá.“

Máte nějakou společnou zábavu?

Marcela: „Rády spolu chodíme s kočárkem na procházku, jezdíme na nákupy. Děda hlídá a my s Luckou nakupujeme. Je to pohoda. Lucka se mnou dokonce měla trpělivost, když mě učila zacházet s internetem. Všechno mi ukázala a vysvětlila. Moc mi tím pomohla.“
Lucka: „Naučila jsem se s mamkou chodit do obchodů a řádit v sekáčích. Dají se tam objevit úplné poklady.“

Rada na závěr:
Jaký mají recept na hezký vztah?
Františka: „Mám štěstí, že to nějak vyplynulo. Možná si Michal vybral podobně složitou ženskou, jako jsem já, ale je třeba snažit se o sebereflexi. Není třeba nic vymýšlet dopředu, ale když něco začne drhnout, tak stojí za to podívat se na problém i z druhé strany. Zapomeňte, že jste to dítě vychovala a investovala do něj roky svého života a ono by to mělo splácet. I když je to těžké, je třeba snažit se nežárlit. Jednou mi můj syn řekl: ,Mami, já tě miluju a Bára je moje žena.‘“
Bára: „Univerzální návod asi neexistuje. Snad jen, aby se obě strany snažily o pohodu a pracovaly na sobě.“
Marcela: „Je lepší si všechno a v klidu vysvětlit. Žádné pomlouvání za zády. Dokázala bych i přemýšlet nad tím, co jsem udělala špatně.“
Lucie: „Jednak by si aspoň trošku měly vzájemně padnout do noty a pak se o vztah musí trochu pečovat. Důležité je umět si o problémech v klidu promluvit, ale také tolerance. Ale ta je důležitá ve všech vztazích.“

Hrozné tchyně českých celebrit:

Hana Gregorová
Herečka nezvládla, že jí snacha Johana odvedla syna od hudby k seriálovému herectví, tak se s nimi raději vůbec nestýká. Nebyla dokonce ani na jejich svatbě.

Blanka Macháčková

Matka manželky Karla Gotta Ivany byla prý tak nesnesitelná, že jí Mistr koupil vlastní byt, jen aby měli se ženou ve vile na Bertramce pokoj.

Autor: Majka Vinická