Přistěhoval se do našeho města z nedaleké vesnice. Bojovaly jsme holkami o jeho pozornost. Jediná, kterou nezajímal, byla Hanka. A tím si ho získala. Časem ji začal slovně provokovat, a tím u ní zabodoval. Hanka si libovala ve slovních přestřelkách a žádnou jeho větu nenechala bez odezvy. Byla vtipná, velice bystrá a on se do ní zamiloval. Škádlili se každou přestávku, ona jeho city opětovala. Všechny spolužačky to vzaly na vědomí a smířily se s tím. Jen já jsem ho stále milovala a záviděla Hance její štěstí.

Ve čtvrtém ročníku jsem si našla přítele, se kterým jsem šla na maturitní ples. Nemohla jsem přece jít na ples bez partnera, když všechny holky měly pánský doprovod. Měsíc po plese jsem se s ním rozešla, protože jsem byla stále zamilovaná do Jakuba. Mrzelo mě, že na něj nedokážu zapomenout. Ale jak zapomenout na někoho, koho vidíte každý den?

Čas plynul a hned po maturitě jsem nastoupila do zaměstnání. Jakub s Hankou odjeli do Prahy a pořídili si společné bydlení. Hanka brzo otěhotněla a porodila holčičku. Vzali se a já v tu dobu pochopila, že s Jakubem budu jen kamarádka. Začala jsem chodit s Radkem, který mě už dlouho měl rád. Byl to hodný kluk, sice nebyl hezký, ale mohla jsem se na něj ve všem spolehnout.

Choval se ke mně jako k princezně, býval by pro mě udělal cokoliv a já pomalu přestala myslet na svou školní lásku. Byla jsem spokojená a za Radka jsem se provdala. Časem jsem začala poznávat i jeho záporné vlastnosti, po dvou letech manželství už jsem k němu cítila jen přátelství. Z lásky se stal soucit a já ho nechtěla opustit, abych mu neublížila. Jeho chování ke mně už nebylo zdaleka tak idylické jako na začátku. Žili jsme jako bratr a sestra.

Čtěte také další životní příběhy:

Jana: Opilec za volantem mě připravil o rodinu
Zoufalá matka: Bože, proč zrovna moji synové mají rakovinu?
Nejstarší prostitutka (57): U řemesla mě drží Němci!

Hance se narodilo druhé dítě, chlapeček, a přestěhovala se s rodinou zpět do našeho města. Protože jí děti hlídala maminka, mohla nastoupit do práce. V naší firmě se uvolnilo místo, a tak mohla přejít na stejné pracoviště jako já, jen do vedlejší kanceláře. Změnila se, už nebyla samý žert, děti u ní byly na prvním místě. V práci jsme se sblížily víc než ve škole. Za půl roku po nástupu Hanka vážně onemocněla. Navštěvovala jsem ji a snažila jsem se ji povzbudit.

Až jednou jsem se u ní doma potkala s Jakubem. Zrovna jsem byla na odchodu. Byl strhaný péčí o děti a starostmi o Hanku. Řekl mi, že má rakovinu a za několik měsíců zemře. Bylo mi ho moc líto. Cítila jsem, že ho pořád miluju a že jsem na něj ve skutečnosti nikdy nezapomněla, i když jsem ho dlouho neviděla. Přesto jsem za nimi chodila dál. Manželovi jsem doma snad vůbec nechyběla. Sledoval televizi nebo hrál hry na počítači. Jednoho dne jsem mu řekla, že se chci rozvést. Myslela jsem, že o mě bude bojovat a snažit se náš vztah zachránit, ale Radek rezignoval. I když jsem mu to nikdy neřekla, asi poznal, že miluji jiného.

Když Hanka zemřela, stala jsem se Jakubovou nejlepší přítelkyní. Dala jsem okamžitě výpověď a starala se o jeho dvě děti a domácnost. Jen spát jsem jezdila domů, do prázdného bytu. Nevnucovala jsem se mu jako žena. Chtěla jsem nechat rozhodnutí na něm. Nejdůležitější pro mě bylo jim pomoct, aby překonali bolest a pochopili, že život půjde dál. Po necelém roce mě pozval na večeři. Měla jsem zrovna narozeniny. Děti hlídala chůva.

Jakub byl vážný, a když jsme se v restauraci posadili a objednali si, popřál mi a podal mi malou červenou krabičku. Byl v ní zlatý prstýnek s bílým kamínkem. „Vezmeš si mě?“ zašeptal a jemně mě vzal za ruku. Z očí mi začaly téct slzy a já nebyla schopná slova. Jen jsem stiskla jeho ruku a cítila jsem, jak bere moje ruce do svých. Díval se mi do očí a řekl mi, že mě miluje. „Já tebe taky a vezmu si tě moc ráda,“ odpověděla jsem mu. Nikdy v životě jsem se necítila šťastnější. Věděla jsem, že budeme muset překonat ještě hodně překážek, ale ve dvou a s láskou se dá zvládnout všechno na světě.