V šedesátých letech se žádný svátek zamilovaných neslavil a my jsme o Valentýnovi, coby patronu zamilovaných, neměli tušení. Bylo to jen další jméno v kalendáři.
V únoru ale naše rodina neměla o oslavy nouzi. Já, sestra, babička i strejda jsme se narodili právě v tomto měsíci. Společných setkání, radosti a dortů v podobě srdíček bylo u nás v tomto zimním období až dost.
I později jsem únoru zůstala věrná. Můj svatební den byl krásně mrazivý a zasněžený a svátek zamilovaných máme s manželem 20. února, tedy krátce po tom opravdovém. Naše seznámení se odehrálo o rok dříve, těsně před Valentýnem.
Po rozvodu jsem sháněla novou práci a náhodou jsem potkala toho "správného" známého. Poradil mi, abych zavolala na firemní číslo jeho kamaráda, který potřebuje do svého podniku výpomoc. Sešli jsme se v tom ledovém zimním počasí v jedné útulné hospůdce... Už na Valentýna jsem byla zamilovaná až po uši. Zanedlouho to bude deset let a naše láska trvá stále. V ten den jsem získala práci i bezva manžela.
Čtenářka Alena