19°C
Vladimír Menšík se narodil jako Vladislav 9. října 1929 v moravských Ivančicích. Od malička byl bavič, miloval vesnické slavnosti, poutě či hody, tam se vždycky vyžíval. Už tenkrát byl výborný vypravěč, dokázal rozesmát všechny kolem. Vedle hereckého talentu měl ale i další schopnosti, krásně zpíval a kreslil. Jeho karikatury byly pověstné, dokázal jedním tahem namalovat cokoli a kohokoli, třeba na lahev moravské slivovice...
Už od malička byl živel plný energie
Přestože chodil do hudebního souboru, jeho otci se moc nelíbilo, že by z něj měl být komediant, a přinutil syna studovat střední průmyslovou školu. Chvíli dokonce pracoval v Brněnských strojírnách, ale byl to pro něj zřejmě očistec, protože později přiznal, že ho tehdy mnohokrát napadlo, že se snad radši zabije, než aby celý život kreslil výkresy. Byl živel, energii si „vybíjel“ při setkáních s kamarády. A už tehdy prokazoval neuvěřitelnou vizuální paměť a pozorovací talent.
Během dospívání ho bavily také sporty, hrál fotbal i házenou, ovšem jen do doby, než poprvé zkolaboval a lékaři mu diagnostikovali astma. Od té doby s nemocí bojoval. Vedle astmatu trpěl překvapivě také komplexem z toho, jak vypadá, vadily mu předkus i nadměrné ochlupení. Přemýšlel i o tom, že zajde za plastickým chirurgem. To nakonec neudělal – a dobře udělal. Jeho fyziognomie byla typická a mezi ostatními kolegy vynikal i tím. Přestože se on sám nepovažoval za žádného krasavce, nikdy neměl nouzi o ženy.
Herec, který šel z role do role
Po maturitě se pokusil o přijetí na JAMU, tam ho ale vzali až napodruhé. V padesátých letech odešel do Prahy a najednou se ocitl mezi slavnými herci, kterým se vždy chtěl vyrovnat. Možná i to bylo důvod, proč se tak rád díval do sklenky s alkoholem, to se nakonec stalo jeho každodenní součástí. Alkohol byl zřejmě i důvodem rozchodu s jeho první ženou, s níž měl dvě děti. Začaly přicházet filmové role a od začátku šedesátých let šel doslova z role do role. Ať už to byly postavy komediální nebo dramatické, ve všech prokázal své geniální civilní herectví.
Za svůj život natočil asi sto padesát filmů, ať už to byly snímky Limonádový Joe, Marketa Lazarová, Zlatí úhoři, Dívka na koštěti, Bouřlivé víno či seriály Chalupáři nebo Arabela. Stoprocentně uvěřitelný byl v rolích alkoholika ve filmech Ikarův pád, Tažní ptáci či Dobří holubi se vracejí. Zde zcela geniálně využil i své vlastní problémy s démonem alkoholu. I on sám byl na protialkoholní léčbě, ale nikdy se závislosti zcela nezbavil. Těch neřestí měl ale víc, vedle pití alkoholu kouřil, což vzhledem k jeho těžkému astmatu nebylo zrovna ideální. Spousta jeho tehdejších kolegů zažívala s Menšíkem dramatické chvíle, když dostával často záchvaty. V knize Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka vzpomíná hercova spolupracovnice, že měl ruce doslova rozpíchané od injekcí, které si musel pravidelně píchat.
Bavič, který miloval publikum
Přesto žil naplno a vášnivě, publikum ho milovalo a on miloval lidi. Nebylo zřejmě lepšího vypravěče a baviče. Ostatně, po jeho smrti o něm tehdy prohlásil režisér Miloš Forman, že "Menšík byl génius patřící do svaté trojice českých komiků vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha". Přestože ho astma znevýhodňovalo, pracoval až do konce, protože říkal, že toho musí "ještě hodně stihnout". Na konci života užíval velké množství léků a chodil na kapačky, ale v nemocnici dlouho nepobyl, vždy raději utekl ven. V polovině osmdesátých let omezil natáčení, stále víc byl dušný a sípal i při obyčejném mluvení. Zemřel 29. května 1988 v Brně dva dny po natáčení televizního pořadu Abeceda.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jaké byly jejich osudy? Další příběhy hereček a herců najdete na webu Blesk pro ženy ZDE
