3°C
Gabriela (35), Poděbrady: Nedokážu se ho vzdát
Nikdy jsem si to neplánovala, vždycky jsem takové ženy odsuzovala. A teď jsem jednou z nich. Už čtyři roky miluji ženatého muže, tátu pětileté a osmileté holčičky. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru se rozhořel na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky single. Nějak jsem si nechtěla připouštět muže k tělu, zvlášť když jsem si prošla dvěma za sebou následujícími velmi palčivými rozchody.
K ničemu ho nenutím
Ivan byl bavič, několikrát rozesmál celou společnost. Byl pozorný a galantní k ženám. Když jsem si šla sednout ven do zahrady, abych se pokochala noční oblohou, vyběhl za mnou s dekou, kterou mi přehodil přes záda. Jen se usmál a mně naskočila husí kůže. A taky jsem byla paralyzovaná, vůbec ze mě nevypadlo nic kloudného. Ale ani nemuselo, rozpovídal se on. O životě, svých plánech, přáních, aby se posléze pokusil vymámit ze mě moje touhy. Já se ale jen připitoměle usmívala. Tu noc jsme se rozešli jako přátelé, ale už za dva dny mi zvonil telefon a na drátě byl on. Prý mě musí vidět.
Odolávala jsem dva měsíce, věděla jsem, že má ženu a děti. Tak si na mě počíhal u kanceláře, tu s čokoládou, tu s kyticí. Já si ale pořád opakovala: není pro tebe, není pro tebe. Jenže pak jsme se náhodou potkali při běhání v parku. Když jsme doběhli, zašli jsme na jedno pivko, ale byla z toho tři. A přesně, jak se říká, po alkoholu mi opadly zábrany a já se neudržela. Líbali jsme se a pak zašli ke mně domů. Ještě ráno jsem to považovala za úlet, který se nesmí opakovat, jenže srdce mi už v tu dobu bilo jednoznačně pro Ivana. Naše láska trvá už léta, někdy se vídáme míň, jindy víc. K ničemu razantnímu ho nenutím, vím, že kdyby odešel od ženy a dcer pod mým nátlakem, nebude šťastný.
Jiného si hledat nebudu
Samozřejmě mi to nikdo z okolí neschvaluje, ohánějí se tím, že kvůli němu nebudu mít nikdy spokojenou rodinu, že bych si měla najít někoho svobodného, s kým si děti v pohodě pořídím. Ivan totiž žádné další ratolesti už nechce. Tohle mě ale třeba vůbec nemrzí, já sama k nim nemám žádný vztah. Nikdy jsem se nad miminy nerozplývala, nikdy jsem děti nepovažovala za to nejdůležitější na světě. Mám milovanou práci, partu kamarádek, chodím dobrovolničit, jezdím na veteránské běžecké závody. Žiji přítomností, každým okamžikem, který spolu strávíme. Fakt nehodlám jeho rodinu jakkoli narušit, prostě respektuji, že je trvale zavázán jinde. To mi ale nebrání urvat si i pro sebe trochu té lásky. Já jsem svobodná, já se nikomu zpovídat nemusím. Ivana miluji, je to ten nejlepší chlap, který mi přišel do života. I když za ne úplně dobrých podmínek. Ale co už. Jiného prostě hledat nehodlám a to, že vztah s ženatým je v naší společnosti zapovězený, mě vážně netrápí. Ať si každý hrábne do svědomí, jestli se ve všem chová tak, jak se od něj obecně očekává. Prostě tahle zakázaná láska je mou slabostí, ale zároveň ohromnou radostí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
