2°C
„Sluší ti to. Co děláš?“ přistává mi zpráva v mobilu asi do dvou vteřin, jen co se zaregistruju a vložím tři své fotky. „Nedělám nic, odpočívám,“ nahazuju udičku a jsem napnutá. Nemám tam fejkové fotky, jdu s kůží na trh a teď se dozvím pravdu… Následuje velmi rychlá a stručná konverzace, na jejímž konci se mi týpek sám pozve domů. Jsem sice odvážná, ale ne kamikadze. Je devět večer. Odmlčím se.
V následujících týdnech pak zjišťuju, že ať začne konverzace jakkoliv, skončí stejně. Pozváním na večerní hrátky, a třeba i virtuální. Téměř většina chlapů, ať mají v profilu napsáno cokoli, neztrácí čas. Chtějí: „Občasnou milenku na příjemné chvilky.“ „Kamarádku s benefity a vše, co je hezké.“ Ale abych je všechny neházela do jednoho pytle: najdou se i ti, kteří vlastně nevědí, co chtějí. Dlouho píšou o všem možném, ale na kafe ne a ne se odhodlat…
Petr
Petr si se mnou dopisoval zhruba měsíc, než se rozhoupal k tomu, mě někam pozvat. Vypisoval se o všem možném, včetně toho, co si vaří k večeři, kam pojede s dcerou na výlet, jak ho štve kolega v práci… Od dopisování jsme dokonce pokročili i k tomu, že mi zavolal. A tak to trvalo další měsíc.
V den Dé, kdy jsme se konečně měli setkat, ale klasicky zařadil zpátečku. Nakonec se ale přece jen překonal a za dva dny jsme v kavárně seděli proti sobě. Jestli teď čekáte happy end, zklamu vás. Během prvních pěti minut jsem věděla, že to je mimo. Že si s někým sice můžete virtuálně sednout a bavit se bez problémů, neznamená to však, že v reálu to bude stejné. A i když jsem chtěla téměř hned odejít, vydržela jsem do dopití kávy. Když jsme se loučili, nadšeně plánoval, kde se setkáme příště. Já věděla, že žádné příště nebude….
Pavel
To Pavel byl "jinej level". Po dvou zprávách mě bavil. Žádné dlouhé okolky a životní příběhy. „Dovezu lahev a dáme řeč.“ Po zhruba ročním pendlování na seznamkách jsem tomuhle týpkovi kývla. Prostě jsem mu dala adresu a za hodinu s ním seděla v obýváku. Pochopitelně sousedka a kamarádky na telefonu v pohotovosti, kdyby cokoli. A ano, bála jsem se. Jenže kdo nic neriskuje, nic nezíská. Tím se řídím celý život…
Večer to byl příjemný a nakonec i se vším všudy. „Jsem po rozvodu a žádný vztah nechci,“ řekl mi na rovinu. Otupělá už snahou mít partnera a s domněním, že tedy mi bude stačit milenecký vztah, jsem kývla. A tak jsme se čas od času začali scházet. Přesně do chvíle, než mi došlo, že sex je sice sex, ale za čas k druhému člověku přece jen začnete něco cítit. Protože se svěřujete. Protože blízkost. Navíc, když vnímáte, že by to šlo…
Jenže, podle mě, setkávání bez řečí za účelem „fyzické údržby“ nemůže vydržet moc dlouho. Když mi jednoho dne napsal, ať přijedu do hotelu, došlo mi, že už nechci. A tak naše love story skončila. V tomhle případě musím říct, že bohužel. Svůj rozvod řešil i odstěhováním se na Moravu, což je z Prahy přece jen i na „hezké chvilky“ daleko. Moje rada pro kamarádky? „Třikrát a dost. Pak už se zamilujete.“
Přece to nevzdám!
Jestli si myslíte, že jsem to vzdala, tak ne. S menšími či většími pauzami jsem v seznamce pokračovala a pokračuju pořád. Je mi přes čtyřicet a neznám jiná místa na seznámení. Chodit do baru či hospody? To není můj styl, a v době karantény to ani nejde. Při sportu? Ano. A možná tam jednou někoho potkám. Vlastně jiné příležitosti, kromě toho, že nebudu sedět doma a brečet nad životem, neznám. Beru to jako hru. Učím se konverzovat. V několika jazycích. Nebát se říct věci, jak jsou. Odvážně se setkat s cizím mužem.
Každopádně musím říct, že tohle je dobrá sonda do mužského světa. Chce to ale hodně si hlídat, co pustíte do světa. Nikdy totiž nemůžete vědět, kdo se za profilem skrývá. Jak moc může vaší důvěry zneužít. Takhle jsem narazila na jednoho cizince, zval mě na italské prosecco, skvělé italské jídlo, sliboval modré z nebe i projížďku luxusním autem na výlet na Karlštejn. Nakonec se z přezdívky JsemKluk vyklubala holka. :) I to se může stát. Ale znáte to, když to nezkusíte…
NÁŠ TIP: Jak jsou na tom s randěním online Češi? Podívejte se na infografiku.
