Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Ženy se svěřily: Sbalila jsem zajíčka! Proč vztah (ne)stál za to?

  • 16. února 2020 | 06:00

    Zatímco dvojice starší muž a mladší žena je na vztahovém poli jev docela běžný, opačně často budí rozruch. Co vše zažily a s jakými reakcemi se setkaly čtyři ženy, které sbalily muže podstatně mladšího, než jsou ony?

    Generace našich rodičů považovala vztah, v němž je žena mnohem starší než muž, za zvrácený a nepřípustný. Dříve se takové vztahy zkrátka nepodporovaly. Dnes už jde o stále častější model, ale stále ho přijímáme s jistými rozpaky. Když muž ve středních letech sbalí dvacítku, okolí se nad tím nepozastaví a mnozí mají tendenci onoho "kance" ještě plácat po ramenou. Jenže když sbalí dvacetiletého zajíčka zralá žena, reakce bývají spíš opačné. O tom, že vztah s mladším mužem přináší mnoho pozitiv, ale také negativ, vědí velmi dobře Gábina, Eva, Tereza a Barbora, které se nebály svěřit se se svými příběhy…

  • Vedle něj jsem zázračně omládla

    zajíček
    Autor: iStock

    Dvaačtyřicetiletá Gábina se před rokem rozvedla a myslela si, že pro ni skončil svět. „Byl to vážně šok, manžel prostě jednoho dne přišel s tím, že potkal jinou ženu a chce s ní žít. Hodně mě to ranilo, a to hlavně kvůli našemu synovi. A rozhodla jsem se, že po tom všem hodně dlouho do žádného vztahu nepůjdu. Ale nakonec mi moje plány překazil nezapomenutelný vztah se zajíčkem. Nikdy jsem po tom netoužila a neplánovala jsem nějakého sbalit. Ale mladému studentovi, který doučoval mého syna, prostě nešlo odolat. Netrvalo dlouho a házeli jsme po sobě doslova žhavé pohledy. Ale říkala jsem si, že jsou to jen bláznivé hormony a že na něj nesmím myslet. Jenže jednou odešel syn ke kamarádovi na návštěvu. A já nabídla Ondrovi, zda ještě nechce zůstat na kafe. Nakonec jsme si otevřeli celou lahev a skončili v ložnici. Upřímně, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového zažiju. A tímto to zdaleka neskončilo. Vídali jsme se celý další rok. I když v tajnosti, dalo mi to strašně moc. Ondrovi bylo sice jen pětadvacet, ale byl mnohem vyspělejší. Hlavně svým chováním. Navíc byl plný síly a energie, kterou nakazil i mě. Měla jsem pocit, jako bych vypila elixír mládí. Lítala jsem v oblacích jako bláznivá puberťačka. Ale raději jsem o tom řekla jen své nejlepší kamarádce, která mi tohohle nabíječe upřímně přála. I když jsme to nakonec po roce ukončili, protože oba chceme zažít ještě vztah bez tajností, ničeho nelituju. A z téhle zkušenosti čerpám dosud."

    Gábina, 42

  • Žene mě neuvěřitelně dopředu

    zajíček
    Autor: iStock

    Také Eva po vztahu s kolouškem nikdy netoužila. Naopak, vždy měla muže, kteří byli o deset let starší. „Zajímavé je, že tyhle vztahy nikdo okolo mě moc neřešil. Ale když jsem se kamarádkám na jedné dámské jízdě svěřila, že mám novou známost, ale že Lukášovi je pouhých dvaadvacet, byly docela v šoku. Některé mě odsoudily hned, jiné asi trochu záviděly. Jenže pro mě to byla obrovská změna, nový vítr, velké nakopnutí… Vedle starších mužů, kteří byli už strašně rozumní a někdy až hrozně upjatí, jsem se najednou začínala nudit. Bylo mi sice dvaatřicet, ale do manželství ani mateřství jsem se vůbec nehrnula. Naopak měla jsem pocit, že si ještě potřebuju pořádně užít. A Lukáš je na to ideální! Je strašně akční. Zkusila jsem si díky němu spoustu nových sportů a každou chvíli někam cestujeme. I v posteli je to jízda! Nebojí se totiž žádných  experimentů. Přiznávám sice, že ne ve všem mu úplně stačím, ale aspoň mě žene vpřed. A některé kamarádky musely uznat, že takhle šťastnou mě dlouho neviděly. A tak si užívám, co je teď a tady, a neřeším, co si kdo myslí ani jak to celé dopadne…“

    Eva, 32 let

     

  • Začala jsem se za něj stydět

    zajíček
    Autor: iStock

    „Petr se mi ze začátku strašně líbil. Možná je to divné, ale přitahovala mě jeho bezprostřednost a dětinskost, se kterou ke všemu přistupoval. Všichni kolem mě si klepali na čelo, proč chodím s někým, kdo sotva udělal maturitu, ale já si nemohla pomoct. Prostě a jednoduše nám bylo spolu dobře a neřešili jsme, jaké datum narození máme v občance. Jenže po půlroce přišlo vystřízlivění. Rozhodla jsem se ho vzít na jeden víkend, kde měli být i lidi z práce. Nejenže nebyl schopný si sám ani zabalit a obskakovala jsem ho jako jeho máma, ale to nejhorší přišlo až na místě. Ve snaze se asi co nejvíc zalíbit se choval příšerně pubertálně a trapně. Fakt jsem se za něj poprvé hrozně styděla. Ale došlo mi, že to není jeho vina, že takhle jsem v jeho věku taky blbla. Jenže jeho ztřeštěné nápady už jsem nechtěla a nemohla tolerovat. I kvůli respektu, který jsem si ve firmě potřebovala udržet. Naštěstí to pochopil a já už vím, že v těchto nevyzrálých vodách už lovit nebudu…“

    Tereza, 32 let

  • Touha po dítěti byla silnější

    zajíček
    Autor: iStock

    „Když jsem našim oznámila, že mám konečně chlapa a jsem spokojená, byli nadšení. Už začínali mít strach, že zůstanu sama, bez manžela i bez dětí. Jenže když jsem dodala, že mému milému je pětadvacet, málem mě vydědili. Máma strašně řvala, že jsem se úplně zbláznila, co je to za blbou módu nebo co, že budu jen všem pro smích – a taky, co tomu řeknou lidi u nás na vesnici… Táta se na mě jen ošklivě podíval a odešel. Nakonec jsme spolu všichni nemluvili půl roku. I když jsem se Honzu snažila obhajovat, jak to šlo, prostě s některými věcmi a zažitými předsudky nešlo hnout. Honza to ale se mnou myslel vážně a říkal, že je rád, že konečně našel opravdovou a vyzrálou ženu. To, co zažil se mnou, prý se svými vrstevnicemi nikdy nezažil. A dokonce jsme se bavili o společné budoucnosti. Plánovali jsme, že se třeba za dva roky vezmeme a pokusíme se o miminko. Přece jen mi táhlo už na čtyřicítku a dál jsem to nechtěla oddalovat. Jenže biologické hodiny mi nakonec začaly tikat o mnoho dřív. A dostala jsem najednou strach, abych to neprošvihla a jednou toho nelitovala. Ale Honzovi se můj tlak nelíbil. Přece jen jsme si plánovali, že ještě pojedeme na několik poznávacích cest. Vztek se ve mně střídal s lítostí. Věděla jsem, že mu to vyčítat nemůžu, že tohle se dalo přece čekat, a všichni mě před tím varovali. Milovala jsem ho, ale nechtěla jsem, abychom se dál navzájem omezovali. Nechtěla jsem také ztrácet svůj čas, kdy se můžu stát mámou… Nakonec jsme se rozešli, ale rozhodně ničeho nelituju."

    Bára, 40

Autor: beni
Diskuse ke článku
.