Dnes je Den nepřečtených knih: Zavzpomínejte na olympijskou legendu!

  • description
    description
    description
    description
    31. srpna 2016 | 08:00

    Knihovna v mém bytě přetéká a o každé další knize, kterou si pořizuji, musím rozmýšlet, abych ji měla kam složit. Dnes je ale Den nepřečtených knih, kdy bychom místo nových děl měli právě pořádně prohlédnout domácí zásobu, zda se tam někde vzadu nekrčí taková, kterou léta opomíjíme. Já se třeba k nepřečteným knihám vracím pravidelně. Letos je už pátý ročník Dne nepřečtených knih, proto pro vás mám pět top mých nepřečtených.

  • Vladimir Nabokov: Lolita

    Vladimir Nabokov, Lolita, Paseka, 384 stran.
    Většinu těch "nepřečtených" knih, které zaujímají své výsostné místo v knihovně, mám z knihovny svých prarodičů. Stejně jako kultovní klasiku: Lolitu od Vladimira Nabokova. Vždy jsem k tomuto románu měla spíše nedůvěru a cíleně se mu vyhýbala. Kdo by chtěl číst o pedofilovi? 

    Hlavní postava Humbert Humbert téměř až bolestně popisuje svou touhu a chtíč vůči nymfičkám, tedy dívkám ve věku devět až čtrnáct let. I když máte pocit, že byste toho chlapa nejraději někam zavřeli, jeho vyprávění a odůvodnění, proč se cítí tak, jak se cítí, ve vás nakonec probudí soucit. Jako když je vám líto nemocného člověka. 

    Tedy jen na chvíli. Vše se zamotá, když potká drzou, oprsklou dvanáctiletou Dolores, které říká Lolita. Její matku si vezme za ženu a střádá v hlavě plány, jak ji svést. K jeho překvapení je to nakonec jeho svěřenkyně, kdo ho dostane do postele. S Lolitou pak cestuje napříč Státy, kde si její lásku vykupuje hmotnými dary, touží po kontaktu s ní. Ona však nikdy jeho touhy naplno neopětuje. Nicméně ví, jak se svým otčímem mávat, jak ho citově vydírat a manipulovat s ním. Ve výsledku je vám nakonec ale stejně líto Humberta Humberta. Zato Lolita působí jako vypočítavá mrcha.

  • Jo Nesbo: Netopýr

    Jo Nesbo, Netopýr, Kniha Zlín, 398 stran, 369 Kč.
    Nemám ráda detektivky. To jsem si alespoň vždycky myslela, a tak jsem se zuby nehty vyhýbala boomu severských detektivek. Když už mi nějaký třetí rok ležel v knihovně první díl ze série s hlavním hrdinou komisařem Hary Holem, donutilo mě to to zkusit. A dnes jsem ráda, že jsem nešla proti proudu.

    Od Netopýra jsem pak přečetla hromadu dalších severských detektivek a zjistila jsem, že pod žánrem krimi se neskrývá pouze Sherlock Holmes nebo Agatha Christie. Hary Hole je vyslán z Norska do Austrálie, aby se ho jeho nadřízení na chvíli zbavili. A on se mezitím pokusí vyřešit smrt norské obyvatelky žijící v Austrálii.

    Kromě temného příběhu, který se odvíjí na pozadí násilného činu, vás prostě musí uchvátit samotná postava a vykreslení komisaře Haryho Holea. Kniha totiž není jen systematické vyšetřování případu, ale i osobní příběh jednoho alkoholika, který si vlastně moc neví rady v životě, a tak jediné, co ho drží, je práce. Navíc je kniha napsána tak poutavě, že odtrhnout se od ní je občas nadlidský úkol. 

  • Pavel Kohout: Konec velkých prázdnin

    Pavel Kohout, Konec velkých prázdnin, Mladá Fronta, 672 stran.
    Romány vykreslující příběhy lidí prožívajících existenciální krizi mě vždycky dokážou úplně pohltit. Tím spíše nechápu, proč jsem tak dlouho otálela s přečtením Konce velkých prázdnin od Pavla Kohouta. Možná v tom hraje roli určitá antipatie k jeho chování v mládí, které se mi jen těžko zbavovalo. 

    Jestli se ale chcete propadnout do deprese nad zmary lidských osudů, pak se nenechte odradit tloušťkou knihy a pusťte se do ní. Autor v ní vypráví osudy několika lidí, kteří se neznají, ale jejichž osudy se mají protnout. Herec se svou manželkou a malým synem, prodavačka, podvodník, dva milenci.

    Ti všichni se rozhodnou v roce 1983 emigrovat do Rakouska. Někteří to dlouhodobě plánovali, u jiných to bylo okamžité rozhodnutí. Museli projít utečeneckými tábory, strávit několik měsíců v azylových penzionech, kde nevěděli, zda dostanou občanství. Ideální svět, který za hranicemi čekali, se jim pomalu začíná bortit jako domeček z karet, a tak se neubrání myšlence, jestli jejich rozhodnutí emigrovat bylo vlastně správné. 

  • Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid

    Erich Maria Remarque, Na západní frontě klid, Ikar, 184 stran, 249 Kč.
    Ačkoliv je Remarque povinnou četbou už na střední škole, vždy se mi podařilo se knize vyhnout. Kdykoliv jsem ale v knihovně kolem knihy Na západní frontě klid procházela, táhla mne k sobě. 

    Mladí studenti, kteří byli kamarádi už na gymnáziu, se najednou setkají za úplně jiných okolností, než na jaké byli zvyklí. A to v zákopech, kde bojují na západní frontě během první světové války. Ačkoliv zprvu byli přesvědčení o tom, že bojovat za Německo je správná věc, na frontě, kde viděli umírat své nejbližší přátele, kde museli zabíjet neznámé muže, jim to už tolik jako dobrý nápad nepřipadalo.

    Kniha až mrazivě ukazuje krutost a zbytečnost války a hlavně zmar lidských životů, které ve válce nemají žádnou cenu. Stejně jako další autoři z této doby, i Remarque představuje jednu naprosto ztracenou generaci mladých lidí. 

  • Milan Kundera: Nesmrtelnost

    Milan Kundera, Nesmrtelnost, Atlantis, 382 stran, 384 Kč.
    Pokud člověk patří mezi ty šťastlivce a jako první knihu od Milana Kundery četl Nesnesitelnou lehkost bytí nebo Žert, pak určitě také trpí až chorobnou náklonností k tomuto autorovi. Jenže ne všechny jeho knihy jsou tak "stravitelné" jako dvě výše zmíněné. 

    Jako kolem ohně jsem tančila kolem jeho Nesmrtelnosti dlouhá léta. A nikdy se nedostala přes prvních pár vět. Jednou z hlavních myšlenek knihy je rozvaha o nesmrtelnosti, co člověk musí nebo je schopen udělat, aby po jeho smrti tady zůstala vzpomínka. Kundera sám vstupuje do vlastního románu, kde je hlavní hrdinkou Agnes neustále pochybující o svém životě, který rozhodně není tím, jaký by chtěla žít. A to přestože má milujícího manžela, který by si ji nejraději postavil na piedestal a udělal by pro ni vše, co jí na očích vidí. Jenže Agnes se nemůže ubránit myšlenkám na to, jaké by to asi bylo, kdyby od rodiny odešla a začala jinde svůj život znovu.

    Více než dějové rovině se Kundera věnuje myšlenkám a polemikám o tom, jak bezvýznamné je naše místo tady na světě a jak lehce můžeme být zapomenuti, pokud se snažíme se před svým okolím schovat. Kniha je náročná, musíte jí věnovat dostatek pozornosti a času. Pak vám to všechno ale vrátí a věřte, že to stojí za to. 

  • Pavel Kosatík: Život na Olympu

    Pavel Kosatík, Život na Olympu, Mladá Fronta, 248 stran, 223 Kč.
    Letos nemusím příliš přemýšlet nad tím, která kniha bude vítězem Dne nepřečtených knih. Život na Olympu od historika Pavla Kosatíka. Považuji ho za jednoho z našich nejlepších historiků, který dokáže lidské osudy zpracovat tak krásně čtivě, že nečtete jen faktickou biografii, ale i krásně napsaný příběh.

    A Život na Olympu je životopis Věry Čáslavské, naší snad nejznámější a nejúspěšnější olympijské sportovkyně. Těžko spekulovat o tom, co všechno by mohla ještě dokázat, kdyby nebyla vyloučena ze společenského života za to, že nechtěla odvolat svůj podpis na manifestaci Dva tisíce slov. Od té doby se zdá, jako kdyby vyměnila dril na trénincích za dril v životě. 

    Věra Čáslavská zemřela v úterý 30. srpna večer, a tak si myslím, že je více než příhodno pustit se právě do její biografie, a připomenout si tak život sedminásobné olympijské vítězky.

Diskuse ke článku
.
1080p 720p 360p
DesktopMobile