4 kroky, jak dostat z muže, co potřebujete!
Máte pocit, že mluvíte s mimozemšťanem, a nejste schopná s ním pohnout ani o milimetr? Budete se divit, ale chyba je na vaší straně. Chlapi nám totiž chtějí snášet modré z nebe. Jen my si o něj neumíme říct. Každá z nás má občas (někdy také skoro pořád) pocit, že domluvit se se svým miláčkem chce vysokou školu, nebo alespoň tlustý slovník. Znáte to: já o voze, on o koze. Jenže ruku na srdce, také ho občas vydíráte, mluvíte s ním jako s nesvéprávnou příšerou, nebo výhružně mlčíte. Jak se v nás má pak chlap vyznat? Naučíme vás, jak si říct o novou kabelku, snídani do postele, nebo třeba dovolenou podle svých představ.
Zahánění do jeskyně
NeobviňujteAutor: Shutterstock.com„Seš jako tvoje máma.“ „Ukaž, to si radši udělám sama.“ „Sakra, co to zase děláš?“ „Bože, ty jsi ale mamlas.“ Poznáváte se? Pokud používáme tyhle věty, jde nám vlastně jen o jedno. Ukázat partnerovi, že my jsme dokonalé a on naprostý nýmand. Jenže proč by ponížený a pošlapaný chlap měl mít chuť pro vás hnout prstem? Zavře se do své mužské ulity, a nedostanete z něj vůbec nic. Ani kabelku, ani romantický večer.
Co s tím?
„Už jen to, že si uvědomíte, že tenhle způsob komunikace je k ničemu, vám pomůže. Uvědomte si, proč to říkáte, co vlastně chcete, co vám chybí,“ radí koučka Magdalena Vokáčová. Takže první krok je zastavit ponižování a uvědomit si, co od rozhovoru se svým milým vlastně chceme.
Kolotoč obranných nesmyslů
rozchodAutor: Profimedia„Ale já jsem to řekla, protože ty jsi udělal…“ „Kdyby ses tak netvářil, nic bych ti neřekla.“ Nebo také … „Já si tě budu nahrávat, vždyť ty vůbec nevíš, co říkáš.“ Touhle slepou uličkou kdy se jeden brání, druhý útočí, a zase se brání a zase útočí a donekonečna nesmyslně vysvětluje a trvá na svém, je jasná slepá ulice. Nakonec oba skončíte u zdi, bezradní a nešťastní, a nebudete chápat, kde jste se tam vzali a proč.
Co s tím?
Jakmile naskočíte do kolotoče výčitek a obranných mechanismů, zatáhněte za ruční brzdu. Srovnejte si v hlavě, co chcete a proč a změňte slovník i tón.
Agresivní mlčení
ŽenaAutor: Shutterstock.comTohle mi jde skvěte. Jakmile mě můj muž naštve, zmlknu a nedostane ze mne ani slovo. Na jeho otázku: stalo se něco? Odpovídám: nic a pak mlčím. Ale ne roztomile a klidně jako večer při svíčkách, ale mlčím hlasitě, ostentativně, a tak, aby moje TICHO nemohl přehlédnout. Když nereaguje, přidám práskání dveřmi nebo dusáním po pokoji. A i když odborníci tvrdí, že tohle je doména mužů, skoro bych se s nimi hádala. Neznám ženu, která alespoň občas výhružně nemlčí.
Co s tím?
„Pokud vás někdo opravdu hrozně moc rozzlobí, seberte se a odejděte ze společného prostoru. Vezměte si papír a tužku a napište klidně sprostý dopis. Pak si ho prohlédněte a napište ho pohledem svého partnera. Nakonec vezměte svůj sprostý dopis, uvědomte si, čeho jste chtěla dosáhnout a jestli vám taková slova k tomu pomůžou,“ radí jednoduchý, ale neuvěřitelně účinný návod Magdalena Vokáčová.
Syndrom příšerného chlapa
Každý občas vypustí z úst něco, co toho druhého naštve, nebo minimálně hodně mrzí.Autor: Shutterstock.comNic proti kritice, občas je dobré říct, co vám vadí, co potřebujete změnit a jak vidíte svého muže nebo vztah vy. Jenže nám často ani tak nejde o změnu k lepšímu, jako o potvrzení, že je něco špatně. Mluvím o větách typu: „Zase sis neuklidil ponožky? Ty to snad nikdy neuděláš.“ „Můžeš se alespoň jednou zvednout z gauče a něco dělat.“ „Ty mě vůbec nikdy neposloucháš!“ „Kolikrát ti to budu opakovat!“
Co s tím?
Je to jednoduché a jde vlastně o to vypustit některá slova. Ukážu vám to na příkladu. Můžete se zeptat: „Mohl bys mě, alespoň jednu, poslouchat?“ Nebo zvolíte variantu: „Prosím, poslouchej mě, potřebuji si s tebou promluvit.“ Vnímáte ten rozdíl? Je naprosto jasné, že v prvním případě se muž blokne a nehnete s ním, kdežto v druhém bude mít chuť vám vyjít vstříc. Tedy pokud mu zrovna nepoběží v televizi utkání roku.